Co by to bylo pro děti za narozeniny, kdyby nedostaly nějaký dárek, zejména když si ho zaslouží?

Tak zauvažoval realizační tým fotbalové přípravky SK Cítoliby, když si jeho členové připomínali 1. výročí od založení družstva benjamínků.

Proto dostala přípravka od rodičů svého živého maskota, se kterým v sobotu dorazila na mistrovské utkání do Kryr. Co na tom, že tam prohrála 0:4. Děcka i během hry stačila sledovat, jak na hru reaguje nový kamarád. Ostatně v tomto věku o výsledky tak nejde. Vraťme se přesně o rok zpátky. Pátého dubna 2007 se v Cítolibech na hřišti konal nábor dětí do fotbalové přípravky.

Pod vedením manželů Lenky a Jana Hronkových, asistentů Petra Kotena a manželů Jitky a Jaroslava Parmových začala fotbalová abeceda. A protože byl o fotbal u nejmenších zájem, funkcionáři SK Cítoliby schválili, aby začínající mrňousky přihlásil klub do okresního přeboru. „Za obrovský úspěch považujeme, že během jednoho roku přišlo hrát fotbal 30 dětí – a to nejen chlapců, ale i děvčat,“ říká vedoucí nejmladšího družstva Lenka Hronková. „Chtěli bychom vyzvednout i překvapující zájem rodičů, kteří se aktivně podílejí na chodu dětského cítolibského fotbalu. Zúčastňují se mistrovských utkání, zakoupili dětem stejné tréninkové bundy, minidrezy do auta a finančně přispěli rodičům Renčovým na výrobu oddílového maskota.“

Ten se objevil jako překvapení poprvé před dětmi právě v posledním utkání v Kryrech. A že nemá jméno? To mají pro svého maskota vymyslet děti během týdne! Až Cítolibští zítra po poledni nastoupí v Lenešicích k dalšímu soutěžnímu utkání proti družtvu tamních svých vstevníků, už budou vědět, jak mu od neděle mají říkat.