Nedávno jsem byl v Madridu. Na cestu Žatec – Španělsko jsem se tentokrát moc a moc těšil. Proč? Hrálo se totiž finále Ligy mistrů.
Parádní zážitek!
Výsledek a obsazení asi každý zná, jen připomínám, že na stadionu Santiaga Bernabea porazil Inter Milán dva nula Bayern Mnichov.
Podělit se ale chci o zážitky. Atmosféra na stadionu byla nádherná. Naše VIP zóna, ve které jsme, kromě jiného, měli možnost prohlédnout si vystavené trofeje Realu Madrid, byla hned v sousedství sektoru fanoušků Interu Milán a opravdu to byl zážitek pozorovat emotivní Italy, jak tento zápas prožívají.
Fandění, skandování a zpěv, to vše na sto procent, a při úspěchu Interu neskutečná radost, slzy štěstí a vzájemné objímání.
Osobně mě překvapilo, že i když stadion v Madridu pojme přes 80 000 diváků, na tlačenici nenarazíte. Ani při příchodu, ani při odchodu. Všechno v klidu. Davy diváků naprosto bez problémů proudily jak dovnitř, tak po ukončení zápasu ven. Organizace skutečně na jedničku s hvězdičkou.
Při prohlídce Madridu jsem byl překvapený zjištěním, že žádný z mnou použitých taxikářů neuměl kromě španělštiny jiný jazyk, a všichni bez výjimky neujeli bez navigace ani metr. Jeden taxikář nás dokonce po deseti minutách marného hledání námi zadané ulice v navigaci požádal, jestli bychom si raději nevzali nějakého jeho kolegu, on že opravdu neví, kam má jet. No budiž, přijeli jsme přece za fotbalem a zážitek z něj všechno předčil.
Ale ještě jeden postřeh si neodpustím, také se týká taxikářů. V den zápasu si řidiči taxiků účtovali zhruba čtyřnásobek běžných cen, a přesto se jezdilo o sto šest. Druhý den před polednem jsme se za čtvrtinovou cenu nechali odvézt do centra a zjistili jsme, že kromě toho, že jsou všechny obchody zavřené, tak jsme pravděpodobně jediní, kdo v tak časnou hodinu, bylo asi půl jedenácté, vůbec vylezl z postele.
Holt, jiný kraj …
Roman Kratochvíl
