Kliknutím zvětšíte
Honzo, máte za sebou první zápas za Jiřetín, prohráli jste 0:1, tak jaký byl?
Premiéra byla hořká. Prohráli jsme 0:1, soupeř se za devadesát minut skoro nedostal do nějaké šance, aby ohrozil branku. Pak jsme udělali hloupou chybu, penalta a hotovo. Mrzí mě to, body jsou potřeba. Je to škoda. Zda to byla penalta nevím, já to pořádně neviděl, byl jsem daleko.
Jak jste se na hřišti cítil?
Já jsem půl roku nic nedělal, takže to nebylo úplně ono. Od šedesáté minuty jsem trochu šlapal vodu. Pořád jsem si ale myslel, že dostaneme dopředu nějaký balon, abychom to zlomili, ale bohužel to nevyšlo. Protrápil jsem si to do konce (úsměv).
A kdy se budete tedy cítit na hřišti lépe?
Počítám, že tak za čtrnáct dní už to bude lepší. Začnu více běhat a podám lepší výkon. Když budu zdravý, platný a budou tady chtít, tak odehraji každý zápas do konce jarní části.
Cítil jste na hřišti nějaký respekt ze jména Šimák nebo ne?
Myslím, že respekt tam nebyl. Takhle to dneska moc ve fotbale nefunguje. Už ve dvacáté minutě jsem dostal razítko na koleno. Tohle je prostě fotbal. Myslím, že jinak by se nedal hrát, když by se někdo bál, že proti němu hraje Šimák. Někdy člověk přijde k hulvátskému zákroku, věřím, že to není naschvál, spíš je to o tom, že do toho někdo vletí.
Jak to budete řešit s dojížděním. Přece jen jste z jihu Čech.
Jsme domluvení jen na zápasy. Teď jsem čtrnáct dní jen tak lehce běhal a budu muset začít více, aby to z mé strany nějak vypadalo. Teď jsem půl roku nic nedělal, přes zimu a Vánoce jsem spíše jedl (úsměv) a přibral pět kilo. Když k tomu připočtu věk, tak se to těžko dohání, ale věřím, že za dva týdny to bude lepší.
Dostal jste číslo šestnáct. To jste si vyžádal?
Ne ne, to mi bylo přidělené. Já to takhle neberu, nejsem pověrčivý. Je mi jedno, se kterým číslem hraju.
Co si slibujete od zdejšího angažmá?
Znám místního asistenta trenéra (Miroslav Krim), jsme kamarádi od dětství. Dohodli jsme se spolu, že bych mohl tady týmu pomoct. Doufám, že to vyjde a dokážeme soutěž zachránit.
Jaké jsou dojmy z krajského přeboru. Tuto soutěž jste asi nehrál, že?
Nehrál, ale shodou okolností jsem trénoval s jedním týmem z krajského přeboru od nás z jihu Čech, takže nějakou představu mám a trošku už to znám. Chci si zaběhat, vypotit se a udělat si nějakou fyzičku. Kluci v kabině mě přijali dobře, prý se těšili, dokonce měli vystřiženou moji fotku, jako že tam s nimi už jsem (smích). Takže standardně proběhly srandičky. Nechtěl jsem po nich žádné vykání, žádné pane Šimák, všichni jsme si rovní, ať je někomu dvacet nebo čtyřicet (úsměv). Když jsem přišel v sedmnácti do Blšan a byl tam už třiatřicetiletý Béda Vrabec, tak mi řekl: tykej mi, já byl vykulený, ale prostě to tak fungovalo.
Zmínil jste Blšany. To vás tedy musí asi mrzet, že už si proti nim nezahrajete. V loňské sezoně ještě v přeboru figurovaly.
Slyšel jsem, že ještě hrály v minulém roce. Je to škoda. Já jsem si to tam zamiloval. Bylo to vlastně mé první velké angažmá, byl jsem tam spokojený. Vzpomínám na to jako na fantastické období. Je to škoda, že tam fotbal skončil, bylo tam krásné hřiště, tréninkové centrum, ale jak jsou pryč peníze, tak to dopadlo, jak to dopadlo.
Po konci kariéry chcete zůstal nějak aktivně ve fotbale? Jako třeba trenér?
To jsem jednoznačně zavrhl. Už mám fotbalu dost a když, tak si chci jen zahrát. Asi bych na to neměl, nikdy jsem k trénování netíhl. A na mladé bych neměl trpělivost, stačí mi doma moji dva prckové (úsměv). Ty zvládat, to je až až. Myslím na budoucnost v tom smyslu, že právě s kamarádem Miroslavem Krimem chceme něco rozjet, zatím nebudu prozrazovat co. Už to máme rozjednané a věřím, že to bude klapat. Je to nefotbalové podnikání.
Asistent Miroslav Krim o vás mluvil jako o milionovém člověku. Jak se tohle poslouchá, když dříve jste o sobě neslyšel hezké věci.
No jo, byly eskapády, které jsem si prožil. S člověkem se tohle táhne celý život, ale každý si nějak zablbne, i když já si třeba zablbnul o trochu více. Bohužel díky tomu, že jsem byl mediálně známější, tak se to propíralo víc. S Mírou Krimem se známe od dětství, vždy s ním byla sranda, prožili jsme spousty zážitků a nikdy jsem ho snad neviděl naštvaného. Tedy až dnes, protože se prohrálo (úsměv). Jezdil dokonce za mnou do Německa na fotbal, jsme dobří kamarádi.
16
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
