Kolik let se věnujete kariéře rozhodčího a co vás k pískání přivedlo?
„Pískání" se věnuji už 17 let, když teda budu počítat i nynější roční pauzu. A co, nebo spíš kdo mě k pískání přivedl? Te jednoduché, byl to můj táta, který byl už tenkrát vášnivým fotbalistou a trenérem. Jednoho dne, když přišel domů, tak se mě zeptal, zda bych to nechtěl zkusit. Já jsem do toho bez váhání šel. (úsměv) Do dneška jsem rád, že mě do toho „navezl".

Jaké největší zápasy, na které jste hrdý, jste pískal?
Určitě bych zmínil přípravná utkání ligových týmů (Sparta, Teplice). A také jsem se účastnil jako asistent mládežnického mezistátního utkání ČR - Belgie.  Největším mistrovským zápasem pro mě byl divizní mač Litoměřice - Brozany. Oba týmy byly v Litoměřicích jako doma, protože Brozany tu sezonu odehrály svá domácí utkání na stadionu v Litoměřicích. Na zápase bylo více než tisíc diváků a utkání mělo díky tomu pořádnou šťávu. 

Vedete si nějakou statistiku? O počtu zápasů, kartách? A nebo dokonce sledujete speciálně hráče před zápasem, ať víte, co vás čeká?
Konkrétní statistiky si nedělám, maximálně si schovávám ústřižky z novin, které mi distribuuje taťka. Všechny hráče nesleduji, spíše se s kolegy bavíme o těch problémových. (úsměv)

Sudí bývají terčem nadávek či vtipů. Dříve se na sudí křičelo například soudce je mrkev či mlha. Dnes je to jiné… Jaký pokřik na vaši adresu vás nejvíc rozesmál?
Nejvíce mě rozesmálo, když se publikem linul pokřik „rozhodčí je neobjektivní". Za zmínění stojí také označení včelky či čmeláka při kombinaci žlutočerného dresu. Sprostější označení už člověk ani nevnímá. 

Jaký nejbláznivější zápas jste řídil?
To bude asi můj vůbec první zápas v divizi v Chrástu u Plzně. Bylo to moje první utkání ve vyšších soutěžích a byl jsem tak nervózní, že jsem si připadal jak Alenka v říši divů.

Určitě jste při utkáních zažil nespočet humorných historek…
Nejvtipnější historka? Když jsem se obránci připletl při jeho mohutném odkopu do cesty a cca 5 minut se kvůli ošetřování mých intimních partií nehrálo. Hráči měli větší radost, než kdyby dali gól.

Sudí v lize nyní své rozhodnutí kolikrát přehodnotí po konzultaci u videa. Jak na technologii VAR nahlížíte? A bral byste tu možnost i v soutěžích, které pískáte?
Na VAR nahlížím jako na něco, co dokáže v určitých situacích rozhodčímu pomoci. Nicméně by to nemělo zdržovat hru a neměla by vymizet z fotbalu lidskost, která někdy spočívá i v chybném rozhodnutí rozhodčího. Fotbal je o emocích a ty bohužel s použitím videa nejsou okamžité, bezprostřední a tak velké. V nižších soutěžích bych tyto technologie určitě nezaváděl.

Na rozhodčí je v této době po kauze Romana Berbra nahlíženo v negativním světle. Co k tomu všemu říkáte? Poznáváte to na vlastní kůži?
Na vlastní kůži vzhledem k přerušení našich soutěží teď nepoznáváme bohužel vůbec nic. A funkce rozhodčího spočívá v tom, že je vždy někdo nespokojen, tudíž na nás bývá nahlíženo většinou negativně. (úsměv)

Jaké máte další ambice na poli rozhodčího?
Mou nejaktuálnější ambicí je vrátit se opět na fotbalové trávníky spolu i s diváky.

Máte nějaký rituál před zápasem, nebo dokonce během něho?
Žádný speciální rituál nemám. Snažím se do utkání vykročit vždy správnou nohou.

Zvládl byste ještě být hráč? A na jakou úroveň byste si troufal?
Vzhledem k tomu, že se snažím stále udržovat v kondici a občas si chodím s mým bývalým týmem zatrénovat, tak si troufnu tvrdit, že v 1.A třídě, potažmo v Krajském přeboru bych své uplatnění ještě našel. Nicméně za normálních okolností bývá pískání tolik, že je člověk rád, když občas najde o víkendu také čas na rodinu.

Jak nejradši relaxujete před zápasy, po zápase? A dodržujete i jako sudí životosprávu?
Mám to štěstí, že postava a kondice celkem zatím drží i se standardní životosprávou, tudíž žádné velké omezení ve stravě mít nemusím. Největšího relaxu se mi dostává v blízkosti rodiny doma či na zahrádce.

Ondřej Holl