„Kluci si přišli tréninkově zahrát. Honza jenom trochu škobrtnul a narazil na mantinel. Nikdo netušil, že z toho bude takové vážné zranění,“ citoval Blesk, který s infomrací o Alinčově úrazu přišel, přímý svědek události, který si však přál zůstat v anonymitě. 

Úraz se stal 6. května dopoledne při srandamači s kamarády. Alinče do jedné z pražských nemocnic transportoval vrtulník. 

Jan Alinč poskytl své patrně poslední interview Deníku. Stalo se tak na začátku března při slavnostním otevírání teplického Zimáku, během něhož si zahrál s bývalými spoluhráči z Litvínova exhibiční duel. 47letý hokejista v rozhovoru de facto oznámil ukončení aktivní kariéry. "Víte, ten hokej mě pomalinku přestává bavit. Chodím hrát, abych se udržoval, aby mi nerostlo břicho," říkal otevřeně. 

Jan Alinč skončil kariéru: Hokej mě přestává bavit

Tak nějak v tichosti ukončil Jan Alinč, odchovanec Slovanu Louny, svou bohatou hokejovou kariéru. „Hokej mě pomaličku přestává bavit,“ překvapuje 46letý sportovec, který se už od mládí zajímá o motorismus. V současné době bydlí v jedné vesničce nedaleko Loun a kromě světa motorů si užívá především své rodiny.

Ještě hrajete hokej? 
Už jsem skončil. Jezdím dvakrát týdně do Letňan, občas si jdu zahrát v Lounech. To vše, abych se hýbal.


Naposledy jste hrál za Slaný, jaké to tam bylo? 
Tam jsem byl spíše hrající trenér. Víte, ten hokej mě pomalinku přestává bavit. Chodím hrát, abych se udržoval, aby mi nerostlo břicho.


A láká vás trénování? 
Udělal jsem si licenci B, ale nechce se mi dojíždět, dojíždění mám za celou kariéru dost. Zatím jsem trenérské angažmá nijak nesháněl, ale kdyby přišla nabídka, tak bych nad tím přemýšlel. Uvidíme, možná v Lounech, kdyby něco bylo.

Louny vás lákaly v průběhu sezony, abyste jim pomohl na ledě. Proč to nevyšlo? 
Bavili jsme se ještě s Tomášem Vlasákem o jednom, dvou zápasech. Ale nedopadlo to.

 
Proč? Necítil jste se? 
To ano, ale pan Slavíček dělal problémy s registrací. Už je to pryč.


Zmínil jste, že vás hokej přestává bavit. Dokážete říct, proč tomu tak je? 
Třeba když vám ho určití lidé znepříjemní. Ale teď musí hrát mladí hráči, já jsem dost soudný na to, abych si vyhodnotil, jak na tom jsem. Jak se přestane v mém věku pravidelně trénovat, tak už se do toho nedostanete. Hlavně je hokej v současné době hodně tvrdý.


Zkuste se ohlédnout za svou kariérou. Jaká byla? 
Já jsem typ člověka, který moc nemá v hlavě to, co bylo, to se přiznám. Začínal jsemv Lounech, kdy zimák nebyl krytý. Podmínky tedy byly jiné, než jsou dnes, někdy to bylo kruté, ale rád na začátky vzpomínám. V začátcích mi dal hodně táta.


Z Loun jste se vydal do Litvínova, kde jste získal dvě stříbrné medaile. 
To bylo v letech 91 a 96. V Litvínově byl pan Beránek, ten byl výborný. Samozřejmě Ivan Hlinka, který mě vzal na olympiádu do Norska v devadesátém čtvrtém, tomu vděčím za hodně.

Myslíte si, že jste ze své kariéry vytěžil maximum? 
Hrál jsem ligu, za reprezentaci, byl jsem na olympiádě, zahrál jsem si i venku. Byl jsem i draftovaný, ale Ivan Hlinka mě nechtěl pustit na kemp. Škoda, že na té olympiádě nebyla medaile. Ale jsem spokojený. Myslím, že člověk to má tam nahoře nějak nalajnované, takhle to mělo dopadnout. Mám skvělou rodinu, skvělé děti. Jsem rád za kariéru, kterou jsem prožil. Nemůžu si stěžovat.

Ondřej Holl