Vlastně jsme pořád ještě na začátku nové sezony. S čím jste do ní šli?
Ambice jsou pořád stejné – hrát hezký hokej, který bude bavit diváky, až nám nějaké vláda pustí na stadion. A až se zase bude hrát.

Favoritem na vítězství, a to se shodneme, je Chomutov. Jak Piráty vnímáte? Vítáte je jako zpestření dlouhodobě stojatých vod soutěže?
Chomutov je velké zpestření krajského přeboru. Jednak svojí kvalitou, druhak divácky. Oprášili některé „staré“ koně, sám jsem na ně velmi zvědav. Je dobře, že se rozhodli jít od nuly, jejich organizaci to pomůže.

Pojďme k vám. Nakolik se změnil v létě kádr? Podařilo se vám ho doplnit mladíky, nebo v týmu stále převládají spíše starší a zkušenější hráči?
Skončil kapitán Martin Svoboda, Patrik Rais. Jirka Panocha začal sezonu právě v Chomutově. Přišel Lukáš Veselý, který v Lounech vyrůstal. Znova hrát chce Honza Csonka a Tomáš Kučera. A snažíme se zapojit mladé kluky z juniorky, kde je ale trochu problém s počtem hráčů.

Máte v mládeži další jména, která by v blízké budoucnosti mohla nahradit ty zkušené, ale už dosluhující hokejisty?
Hynek, Čonka, Kastner – to jsou kluci, kteří mohou už pravidelně hrát. V úvodním duelu proti Lovosicím si odbyl premiéru teprve 17letý Ondra Kašpar, hrál velmi dobře. Z Litvínova se na měsíc vrátil Martin Adámek, i on by už mohl áčko vyzkoušet. Ale ti nejšikovnější kluci odcházejí na pomezí žákovského a dorosteneckého věku do akademií. Snažíme se je připravit co nejlépe, aby uspěli. Mimochodem tento rok jsou tři odchovanci Loun v mládežnických reprezentacích – v šestnáctce Šprynar a Čech a v sedmnáctce Bareš. Ne všem se ale podaří prosadit. My bychom si proto přáli, aby ti kluci na hokej nezanevřeli a vraceli se k nám do Loun. Ať už do juniorky nebo do áčka.

Teď to nejbolestnější. Soutěž se musela hrát nejprve bez diváků, teď je pozastavena úplně.Jak tohle vnímáte?
Bez diváků to bylo divné. Ale nehrát a netrénovat vůbec? Chudáci děti. Musíme doufat, že to brzy pustí, už takhle je ta dnešní mládež pohybově zanedbaná a tohle jí nepřidá. Chceme s kluky chodit ven, zkusíme in-line brusle, fotbal a tak. Musíme je udržet v pohybu.

Museli jste řešit v kabině pozitivní případ covidu?
Nemuseli.

Pocítili jste vůbec nějak krizi? Přišli jste o nějakého sponzora?
Zatím ne. Nemáme rozpočet závislý na jednom, nebo několika sponzorech. Je to i tím, že nemáme žádnou profesionální soutěž. Ale například město Louny nevyhlásilo druhé kolo dotací pro sport, takže tady drobná ztráta bude.

Můžete prozradit, jaký máte rozpočet? Nemyslím jen áčko, ale i mládež. A jak se vám ho daří naplňovat.
Můžu. Když jsem klub přebíral v roce 2012, měli jsme rozpočet cca 800 tisíc korun. Dneska je 2,5 milionu korun. Hospodaříme s vyrovnaným rozpočtem. Většina té částky jde na mládež.

Jak to v současné době vypadá se zimním stadionem? Do jaké míry můžete vy sami pracovat na jeho vylepšení, když patří městu?
V létě proběhla výměna chlazení. Vedení stadionu to ještě vychytává – když dobře namrazí, máme výborný led. Občas to nechytnou a jezdíme na kaši, ale to už jsme si snad vyjasnili. Věřím, že budeme mít jeden z nejlepších ledů v kraji, jako tomu bývalo kdysi. Také pevně věřím, že se povede dotáhnout výměnu mantinelů a instalaci plexiskel po celé délce hřiště. Jsme snad poslední v republice, kdo má ještě dřevěné mantinely.

Jak vypadá vaše spolupráce s Lounskou správou sportovních areálů?
Snažíme se jí dávat podněty ke zlepšení stavu zimáku. Ještě bychom uvítali jednu kabinu pro nejmenší děti, určitě by se pro kompenzační cvičení hodila menší tělocvična. A asi největší projekt do budoucna je multifunkční hřiště za zimním stadionem s možností chlazení. Bylo by to ve velikosti jedné třetiny, ale nám by to v podstatě zdvojnásobilo tréninkovou kapacitu, protože i na malém hřišti se u mladších kategorií dá vytvořit plnohodnotný trénink. O tomto projektu jsme mluvili i s Milanem Hniličkou, šéfem Národní agentury pro sport, tato myšlenka se mu líbila. Tak uvidíme.

Alfou a omegou každého hokejového klubu je mládež. U vás tomu není jinak. Je počet dětí, které máte, dostatečný k naplnění všech kategorií?
Mládež je jednoznačně naší prioritou. Je to dřina, ale kategorie naplněné máme. Někde máme dětí trochu méně, jinde zase trochu více, ale zejména od ročníku 2008 dolů jsme na to v porovnání se stejně velkými kluby velmi dobře. Umožňuje nám to pak hrát kvalitní soutěže. Dále se snažíme se pro veřejnost připravit zajímavý program. Pořádáme Školu bruslení, která je beznadějně zaplněná, děláme kurzy bruslení pro mateřské školy. To je úspěšný projekt – v loňském roce s námi bruslilo hned 5 mateřinek a celkem asi 100 dětí. A pořádáme Týden hokeje, ten příští se uskuteční 28. listopadu od 15 hodin. Pevně doufáme, že se uskuteční!

Když se bavím s trenéry jiných klubů, tak v souvislosti se Slovanem hovoří o dobré práci s brankáři. Co vy na to? Zaměřujete se právě na brankáře? Nebo jaký máte recept na práci s nimi?
V rámci našich možností děláme co můžeme. Máme výborné trenéry brankářů, ale málo prostoru pro samostatné tréninky brankářů. Navíc jsou to dobrovolníci s vlastním zaměstnáním, takže se třeba nedostanou do klasického tréninku, kde by s brankáři pracovali. Ale je pravda, že hodně rodičů brankářů pracuje se svými dětmi ještě individuálně nad rámec klubu, a to ty kluky taky hodně posouvá. Rád bych využil tuto možnost a veřejně našim trenérům brankářů Dominiku Dornovi a Pavlu Krátkému poděkoval za jejich obětavou práci, zejména s brankářským potěrem.

Co vám dělá největší radost ve Slovanu? A co vás nejvíc trápí?
Nejvíc mě těší radost dětí, když se jim něco povede. Od těch nejmenších, po ty největší. Těší mě i sportovní výsledky, například mladší žáci A i B vedou svoje tabulky po pátém kole. To potěší. Trápí mě kvalita ledu, ale věřím, že to chlapci z LSSA už vychytali. A pak mě trápí vládní opatření.