Když se otevřela možnost trénovat na zimáku, ale s rouškami, váhali jste, nebo byla volba jasná?
Neváhali jsme ani na chvíli, i kdyby ty děti měly chodit po jednom. Potřebují se hýbat, bruslit, vidět se v partě, zablbnout. Strašně jim to chybělo.

Našli se rodiče, kteří děti nenechají trénovat s rouškami? V některých oddílech tomu tak je.
Ne, nevím o nikom, kdo by byl proti.

Jak první tréninky mládeže probíhaly? Snažili jste se dětem ulevit, aby neměly v rouškách takovou zátěž, nebo byly tréninky standardní?
Tréninky byly lehčí, nejen s ohledem na roušky, ale i na fakt, že mnoho dětí se nehýbalo vůbec, intenzivní trénink by nezvládly. Navíc trénink v menším počtu by při standardním provedení byl intenzivnější sám o sobě.

Jak mládež roušky snášela? Nedělalo se někomu špatně? Jak se jim v rouškách dařilo v přestávkách napít?
Nesnášela je. Pijí normálně, roušku si na pití sundají, vždyť ji při konzumaci měl sundanou i pan Prymula na Vyšehradě, tak můžou i sportující děti.

Bylo by podle vás řešením testovat antigenními testy? Mohlo by se pak trénovat bez roušek…
Není to řešením, co se týká roušek, ty při sportu nemají být vůbec. Bylo by to možná řešení, co se týká počtu dětí na sportovišti a zápasů. Ale můj názor je takový, že by děti měly sportovat bez omezení a bez nutnosti testů.

Co byste rád rodičům vzkázal?
Apeloval bych na větší odpovědnost rodičů. Pokud je dítě nemocné, nebo má příznaky jakékoliv respirační nemoci, tak ať ho nechají doma a na sport ho dají, až bude zdravé. To se bohužel v minulosti mnohdy nedělo.

Myslíte, že se ještě rozjede krajská soutěž dospělých v této sezoně?
Musíme v to doufat, ale těžko říct, co vymyslí lidé, kteří nutí děti sportovat v rouškách. Moc optimista nejsem.

Ondřej Holl