Louny, to je ve sportu především cyklokros, fotbal a hokej. Jak si právě hokej vede v boji o přízeň dětí a mládeže v porovnání s minulými lety? Ono se říká, že zlatá byla léta za minulého režimu a že nyní je to se zájmem dětí o sport všeobecně horší.
Nenazýval bych to bojem. Dneska musíme prostě u dětí vzbudit zájem o sport, probudit v nich nadšení. A zároveň s tím musíme ten zájem vzbudit i u většiny rodičů. V současné době máme v každé kategorii velký počet dětí, hrajeme všechny svazem organizované soutěže, od nejmenších po nejstarší.

Co vše děláte pro to, abyste děti na hokej zlákali?
Nábory nových zájemců probíhají celý rok. Kdykoliv může přijít jakékoliv dítě s rodičem. Naší hlavní akcí je Škola bruslení, podpořená dvakrát ročně celorepublikovou akcí od Českého hokeje. Tato akce se nazývá Týden hokeje. Každý, kdo má zájem o hokej nebo bruslení, může v určený termín a čas přijít na zimní stadion, na kterém děti dostanou dárky, můžou si vyzkoušet hráčskou i brankářskou výstroj a pod dozorem kvalifikovaných trenérů udělat první kroky na ledě. Rodiče pak dostanou kompletní informace o hokeji: jak často, jaké jsou příspěvky, co všechno musí pořizovat, resp. nemusí, protože většinu věcí můžeme do začátku zapůjčit. Dozví se také o spojení sportu a školy, již pátým rokem nám totiž velmi úspěšně běží hokejové třídy, nebo o naší spolupráci s extraligovým klubem HC Verva Litvínov, kam posíláme naše nejtalentovanější hráče, aby se dále rozvíjeli. Další významnou aktivitou jsou kurzy bruslení pro mateřské školy. Tyto kurzy pořádáme již třetím rokem, každý rok je absolvuje kolem stovky dětí. Do některých školek zavítám i přímo a připravím pro děti program spojený s hokejem, nedávno jsme byli například v MŠ Fügnerova.Škola bruslení probíhá už dvanáctý rok a je hodně oblíbená.

Předpokládám, že když chce v Lounech začít dítě s hokejem, tak ho nejprve pošlete právě na Školu bruslení, protože bruslení je v hokeji základ. Jak to na Škole bruslení chodí?
Škola bruslení je dnes už fenomén, za jehož vznik je třeba poděkovat „dědkům zakladatelům“, Zdeňkovi Slavíčkovi a Jirkovi Novákovi. Škola začíná v půlce září, čítá 25 hodin a končí po Mikuláši. Během ní se děti naučí základům bruslení, které většinou vyučujeme herní formou, aby to děti bavilo. Nedávno po více než půlce kurzu proběhly tzv. testy. Děti během hodiny závodily, ukázaly rodičům, co se naučily a my jsme je za jejich snahu odměnili. Někdo se učí rychleji, někdo pomaleji, ale základům bruslení se naučí všichni. Děti mohou začít od 4 let. Pokud někdo Školu bruslení propásne, může přijít rovnou do hokejové přípravky. Do hokeje se děti mohou přihlásit i v období, kdy u nás led není, trénujeme v podstatě celoročně.

Když už dítě bruslení zvládá, začíná s hokejem. Mluvil jste o hokejových třídách; s jakou základní školou spolupracujete?
Ano, jak jsem zmínil, děti plynule přejdou do přípravky, případně do ní nastoupí rovnou. Abychom rodičům trochu odlehčili, vrátili jsme se k modelu hokejových tříd. Spolupracujeme se ZŠ Kpt. Jaroše, pan ředitel Vlastimil Lisse nás od začátku podporuje. Začínáme už od 1. třídy. Děti vyzvedáváme ve škole, odvedeme na trénink, pomůžeme s oblékáním. V podstatě trénují v době, kdy by jinak byly v družině. Když si je pak rodiče vyzvednou na zimním stadionu, mají ještě dostatek volného času. Navíc se školou spolupracujeme například na objemu domácích úkolů, pokud mají „hokejky“ náročnější víkend a podobně. Již od 1. třídy je zařazena hodina tělocviku navíc, od 4. třídy jsou to pak dokonce 2 hodiny.

Prozraďte, jak velký důraz kladete u mladých hokejistů na školu, školní vzdělání?
Vzdělání je důležité, o tom není pochyb, prospěch kontrolujeme. Většinou jednou za měsíc kontrolujeme například žákovské knížky, i když minulý měsíc jsem na ně zapomněl. Se školou spolupracujeme při řešení kázeňských prohřešků. Ruku v ruce se vzděláním vedeme děti ke smyslu pro povinnosti, k disciplíně. To považuji za největší benefit týmového sportu.

Jakou výkonnost mládež má? Máte v plánu hrát výhledově v některé z mládežnických kategorií vyšší soutěž, aby mladí hokejisté měli možnost se víc posouvat? Co je pro to zapotřebí udělat?
Naváži na předchozí část. Hlavním cílem klubu je výchova dětí. Díky tomu, že jsou součástí týmu, si formují osobnost, získávají smysl pro povinnost, disciplínu, učí se hrát v duchu fair play, radovat se z výher, ale unést i porážku. To všechno jim pomůže lépe zvládnout „telecí léta“, jak já s oblibou říkám. Myslím tím samozřejmě období puberty. Chceme, aby děti měly z pohybu radost, užívaly si ho. Zároveň nezapomínáme na talenty. Už bylo zmíněno, že spolupracujeme s extraligovým klubem HC Verva Litvínov. Nejšikovnější kluci se sem mohou přesunout a posouvat své limity dál. Klademe však velký důraz na to, aby šlo skutečně o spolupráci, aby nám děti, resp. rodiče neodcházeli slepě, a hlavně, aby neodcházeli nesmyslně brzo. Do konce žákovských kategorií jsme schopni nabídnout i těm talentovaným minimálně stejné podmínky, jako kluby extraligové, a v některých směrech si dovolím tvrdit, že i lepší.

Talentovaní kluci se tedy nemusí bát, že by zakrněli.
To vůbec. Zajímavým projektem pro rozvoj talentů je akce Českého hokeje nazvaná VTM – výchova talentované mládeže. Je to čtyřletý projekt, začínající v 6. třídě. Na turnajích mezi sebou soutěží výběry talentů z kraje. Nezůstáváme pozadu, v každé ze čtyř ročníkových kategorií máme své zástupce hráčské a v nejmladší kategorii máme i trenérské zastoupení, jsem hlavním trenérem tohoto výběru. Hned na prvním turnaji tohoto ročníku jsme dosáhli vítězství. I ve VTM se tedy mohou naši hráči plnohodnotně rozvíjet.

Zapojujete do práce s mládeží i hráče áčka, aby ti mladí kluci měli vzory? Nebo se třeba snažíte na zimáku konat kempy za účasti známých hráčů, či naopak své mladé hráče posílat na různé kempy známých hokejistů?
Občas, ale pravda, v tomto směru vidím rezervy. Nedávno jsem požádal Patrika Raise, ukazoval klukům nový způsob střelby. Musíme to opakovat častěji. Někteří junioři se zapojují jako asistenti na Škole bruslení. Kdo nám funguje na výbornou, je brankář áčka Dominik Dorn. Vzal si za své tréninky brankářů od nejmenších po dorostence. Kempy nepořádáme, během sezony na to není prostor a mimo sezonu v Lounech není led. Ale nikomu účast na jiných kempech nezakazujeme, naopak. Nesmí však kolidovat s týmovým programem. Minulé léto se nám na soustředění podařilo dostat vzácného hosta, přijel za námi Ondřej Kaše, který hraje za Anaheim Ducks, a pomáhal nám s jedním tréninkem. Kluci byli nadšení.

Jaké máte na zimním stadionu pro děti podmínky?
Záleží na tom, jestli jste optimista, nebo pesimista. Já s podmínkami nejsem nikdy spokojený, ale zkusím být optimista. Máme dostatečný počet ledů pro všechny kategorie, nicméně v příštím roce budeme hrát žákovské kategorie po ročnících, nyní se hraje po dvou. To znamená, že přibydou dvě mužstva a víkendové zápasy. Věřím, že vedení města nás podpoří a poskytne nám dostatečný prostor jak pro přípravu, tak i pro utkání. Co nás trápí, je tělocvična, respektive rozcvičovna, ve které by děti mohly zahřát svaly před tréninkem a především provádět protahování po trénincích. Z původní rozcvičovny se nyní předělává nová kabina, což je samozřejmě dobře. V loňském roce jsme za přispění dotací z města kompletně vyměnili vybavení kabin ve všech šatnách, především skříně pro ukládání výstrojí, které byly z velké části v dezolátním stavu. Na co si vůbec nemůžeme stěžovat, tak to je materiální vybavení. V tomto směru máme velkou podporu od Českého hokeje, čili od svazu. Každý rok dostáváme startovací sady pro nejmenší, jak pro hráče, tak i pro brankáře. V rámci projektu Pojď hrát hokej jsme dostali i oblečení pro trenéry. V poslední dodávce materiálu jsme měli například možnost objednat si měřič rychlosti střely.

Co je všeobecně zapotřebí pro kvalitní práci s mládeží? Tipuji, že hlavně kvalitní trenéři mládeže. A pro ně musíte mít dostatečné finanční ohodnocení. Nebo se mýlím?
Tak především kvalitní trenéři… Trochu to pozměním, především jsou zapotřebí nadšení trenéři, kteří dokáží to svoje nadšení přenést na děti. A pokud dokážeme na takové lidi, trenéry shánět peníze, aby to mohli dělat naplno, nemám o náš sport strach. Sám jsem první tři roky trénoval při práci, a je to nesmírně náročné. V současné době jsem již čtvrtým rokem profesionální trenér placený svazem. Chtěl bych tímto poděkovat všem nadšeným trenérům. A i tatínkům a maminkám, když do toho moc nemluví. Bez jejich podpory by se nám těžko podařilo pracovat s naší mládeží tak dobře.