K masírování hokejistů se dostal díky Ivanu Hlinkovi, svému velkému kamarádovi, který byl v Louce u Litvínova takřka sousedem. „Byli jsme kamarádi, vyrůstali jsme spolu v jedné vesnici. Když v roce 1974 končil v Litvínově dobrý masér, starý pán, tak se mě Ivan zeptal, jestli to nechci zkusit. Musel jsem si udělat všechny kurzy pro vrcholový sport,“ líčil před časem Šašek, jehož bratr Zdeněk je rovněž masér.

O dva roky později už Václav masíroval reprezentaci. Byl například u zlata v Praze 1985 nebo o 11 let později ve Vídni. Pamatujete, jak rozjaření reprezentanti zpívají písničku skupiny Kabát? „Vašku, ty jsi klasa chlap! Ty umíš nejlíp počítat!“ duní kabinou po sladkém triumfu nad Kanadou. Nad slovy písně se samolibě rozplývá někdejší premiér Václav Klaus, hokejisté ale pějí svému milovanému masérovi.

Práci u národního mužstva Václav Šašek završil historickým zlatem na olympiádě v Naganu. I tady byl klíčovým mužem. Pomohl vytvořit atmosféru, která se stala základem zlaté party. Jágr, Hašek a další před každým zápasem hladili skleněného slona. „K povinnostem masérů, kustodů patřilo vybrat maskota. Tak mě napadl skleněný slon pro štěstí. Objednal jsem ho u jednoho skláře v Karlových Varech. Po Naganu si všichni odhlasovali, že originál zůstane Haškovi,“ vyprávěl muž, který se pro své povolání nemohl narodit s lepším příjmením.

Roli týmového šaška splnil Václav Šašek na jedničku. Kdo ví, třeba by bez něj a jeho skleněného slona pro štěstí nebylo Nagano tím zlatým a nezapomenutelným Naganem…

Odešel i Zdeněk Nikodým

Litvínov smutní také nad skonem svého bývalého obránce Zdeňka Nikodýma.

V klubu působil už po jeho založení, v roce 1946 si zahrál I. třídu, o 13 let později se jako jediný z party mušketýrů dostal do nejvyšší soutěže. Samozřejmě, že v litvínovském dresu. Památnou sezonu 1959/1960 odehrál po boku Vladimíra Kýhose staršího, poté působil hlavně v béčku.

Zároveň pomáhal s výstavbou litvínovského zimního stadionu. Se severočeským klubem byl i dále spjatý, v sezoně 1965/1966 ho vedl 20 zápasů jako trenér. Později se přestěhoval do Brna, duely klubu svého srdce ale nepřestal sledovat a navštěvovat, na jihu Moravy na jeho zápasech chyběl málokdy. 

Zdeněk Nikodým zemřel ve středu 8. ledna v požehnaném věku 93 let.