Miluje je Lucie Bílá, Jaro Slávik by je rád viděl v některé ze show v Las Vegas, komplimenty jim pravidelně skládal i Jan Kraus.

Duo Brejkdens Bradrs (Josef Petráň a Lukáš Šimandl) se svými „tanečními“ kousky uchvátilo porotu soutěže Československo má talent i značnou část národa.

Vždyť trojice přísných arbitrů je vybrala ze sedmi tisíc přihlášených talentů mezi 56 nejlepších, v semifinále je diváci poslali až do rozstřelu. „Ještě, že jsme už nepostoupili dál. To by viděli věci,“ smějí se oba kluci ze Žatce a přidají oblíbenou „tvrdou pózu“.

Jak se žije televizním hvězdám?
Lukáš Šimandl (L.Š.): To je hrozné označení (směje se).
Josef Petráň (J.P.): My žádné televizní hvězdy nejsme. Žijeme úplně normálně, tedy skoro (také se usmívá).
L.Š.: My jsme spíše takové hodně rychlé rychlokvašky. Vyzkoušeli jsme si to a jdeme dál.

Dostali jste se v oblíbené soutěži hodně daleko, leckoho jste překvapili.
L.Š.: Že jo! (od srdce se zasměje). Překvapili jsme všechny, i sami sebe. Všechno jsme vsadili na naše první vystoupení a prostě to vyšlo.
J.P.: Přišli jsme na casting, dali porotě salám a pak už to šlo hladce (usmívá se).

Jak probíhala vaše cesta mezi největší talenty?
L.Š.: Nejprve jsme jeli na casting do Plzně, to jsme neřekli nikomu, ani našim holkám. Po cestě z hospody jsme vyplnili přihlášku. Zařadili nás mezi taneční skupiny, to se jim moc povedlo.
J.P.: Když jsme se jim předvedli, hodně koukali. Byli zvyklí na profíky, jeden lepší než druhý, a pak jsme přišli my s tím naším číslem. Nejdřív nevěděli, co mají říct, nevěděli, jestli si děláme srandu nebo jestli je to vážné. Když jsme ale začali mluvit, pochopili a už se nepřestali smát.

Pak přišel velký casting v Brně.
L.Š.: V Brně to byly nejhezčí okamžiky. Ale taky jsme si zažili své. Byli jsme připravení a nalíčení už v devět ráno a najednou přišli, že nás budou potřebovat až v pět.
J.P.: Přes den se u nás vystřídaly snad všechny emoce. Byli jsme vynervovaní, chvilkama nám to bylo jedno, deprese, pak zase neskutečná euforie, že to dáme. Nakonec jsme na řadu přišli až v půl jedenácté. Vůbec jsme nevěděli, co od toho čekat, ale vyšlo to.

Další výběr byl Velký třesk.
L.Š.: Tam z tří stovek lidí vybírali nějakých 56. Neměli jsme nic připraveného, nevěděli jsme, co se bude dít, měli jsme zase jen úplatek, i když samozřejmě nejsme žádní úplatkáři (smích). Porotě jsme dali brambory, rozesmáli je a postoupili.
J.P.: No a pak už přišel neskutečný zážitek, semifinále a přímý přenos.

V semifinále v přímém přenosu jste se dostali až do rozhodování mezi druhým a třetím, kdo půjde dál. Diváci vás podpořili, ale porota nakonec poslala dál Chebejet gymnasty – akrobaty.
J.P.: Mělo to tak být, zasloužili si to. Pro nás byl už úspěch, že jsme se dostali do divadla. Chtěli jsme znát názor poroty na naše vystoupení, to se povedlo. Divadlo byl dort, pak už jen létaly třešničky a šlehačka.
L.Š.: Měli jsme ze Žatce ohromnou podporu, přijel do Bratislavy i autobus plný lidí. Všichni oblečení a nalíčení jako my, super podpora. Fanoušky máme skvělé, kdo se chce přidat, může na www.brejkdensbradrs.cz
J.P.: Štáb se při přímém přenosu bál, že jim to tam naši fanoušci zbourají. Moc jim děkujeme.
L.Š.: Samotné vystoupení se nám ale moc nepovedlo, nevíme proč. Na generálce to fungovalo, na ostro už tolik ne.

Možná tréma z přímého přenosu?
L.Š.: Možná, ale nechceme se na to vymlouvat.
J.P.: Sami si to nedokážeme vysvětlit. Oba jsme byli zaražení, nebyli jsme v pohodě.

První vystoupení se nám extrémně povedlo, druhé už ne. Nebo jste v semifinále měli připravený špatný úplatek. Jak se líbily Lucii Bílé modré kalhotky a cvičky, které jste jí dali?
L.Š.: To byly kalhotky na tělocvik z roku 1985, originál. Nabídli jsme jí spolupráci, ale musela by vystupovat v nich.

Porota vás vůbec měla hodně v oblibě. Jan Kraus o vás podotkl, že nejvíc je neumět nic.
L.Š.: Tenhle slogan jsme si dali na trička.
J.P.: Kraus byl skvělý, celá porota byla výborná.
L.Š.: Moc nás potěšilo, když Jan Kraus v rozhovorech řekl, že ho mrzí, že vypadli Brejkdens Bradrs, že humor tam teď bude chybět.

Další porotce Jaro Slávik řekl, že by vás chtěl vidět v Las Vegas. Přišla od něj nějaká nabídka?
L.Š.: Nabídka ne, ale kontakt si vzal, tak uvidíme, jestli se ozve (smích).

Lucie Bílá prohodila, že vás miluje.
L.Š.: Ta nás hodně rozesmála. Na konci přišla a řekla, že ví, že toho máme hodně, ale jestli se s námi může vyfotit. Bylo to příjemné.

Je po soutěži, co dál?
L.Š: V tom máme jasno. Žádný zábavní průmysl nebo něco podobného, to určitě ne. Byl to obrovský stres, za semifinále jsem třeba já zhubnul šest kilo. Byl to neskutečný, boží prožitek, ale stačilo.
J.P.: Budeme dělat víkendové akce, maturitní plesy, diskotéky, kam nás budou chtít. Zatím o nás zájem je, podíváme se alespoň po republice, vyzkoušíme si to, užijeme si, ale nic nechceme hrotit.
L.Š.: Ještě jednou bych chtěl moc poděkovat fanouškům, jejich zájem nás moc těší.

Díky za rozhovor.