Dana Šianská (61) se ve svých jedenácti letech poprvé pokoušela psát literární texty, ve dvaadvaceti pak získala druhé místo v celostátní soutěži O cenu Konstantina Biebla se svými povídkami. Jenže pak přišly různé životní trable a povinnosti, takže nadějná autorka vydala svou první skutečnou knihu až nyní po šedesátce. A pozor, není to ledajaká knížka: její nakladatel si jí cení natolik, že ji přihlásil do soutěže Česká kniha roku 2013.

Knížka se jmenuje Zakázané prázdniny a je určena čtenářům ve věku přibližně od devíti, deseti let. Jejím hrdinou je dvanáctiletý chlapec Kryštof, který má zdánlivě všechno, co dnešní děti snad mohou mít. Včetně milujících rodičů a dobrého finančního zajištění. Přesto trpí samotou a dalšími různými trápeními a pocitovými problémy svého věku, až se nakonec rozhodne k dost nečekanému kroku.

Obálka knihy Dany Šianské„Text Zakázaných prázdnin jsem napsala přibližně před čtyřmi lety. Zkoušela jsem knihu vydat, tehdy ještě pod jiným názvem. Ale nenastal nějak ten správný čas a oslovení nakladatelé odmítali," vzpomíná Dana Šianská, autorka z Loun.

Až loni v srpnu měla štěstí. „Moje dospělé děti opustily domov a já se znovu vrátila ke knížce. Trochu jsem ji poupravila a poslala do Nakladatelství Krigl. A k mému překvapení a velké radosti přišla kladná odpověď. Také jsem tam poznala bezvadné lidi s velkým srdcem, kterým záleží na rozvoji české literatury a nebojí se vydat i knihy nových, zatím neznámých autorů. Samozřejmě chápu, že to je dnes ekonomicky dost riskantní záležitost, a i proto jsem tomuto nakladatelství za všechno velmi vděčná," říká Dana Šianská.

Nakladatelství Krigl vydalo knihu za necelé tři měsíce a čtenáři si ji mohli poprvé koupit v závěru loňského roku. „Paní Šianská je inteligentní, pracovitá a příjemná žena. Velmi rád jsem s ní spolupracoval. Na knihu máme řadu pochvalných reakcí. Moc pěkné jsou také ilustrace od Evy Beberové, i ty mají vysokou úroveň. Přihlásil jsem tedy Zakázané prázdniny do soutěže Česká kniha roku 2013," uvedl pro Deník Vladimír Krigl, ředitel Nakladatelství Krigl. Výsledky uvedené soutěže mají být vyhlášeny v květnu.

Louny jsem nejdřív neměla moc ráda

Dana Šianská pochází z Klášterce na Ohří, kde prožila prvních devět let života. „V okolních krušnohorských lesích, kopcích a také v zámeckém parku u Ohře jsem se naučila mít ráda přírodu. Hlavně léto tam bylo okouzlující. Na procházky mě často brával dědeček. Klášterec a okolí jsem doslova milovala," vzpomíná autorka pro Deník.

Dana ŠianskáPotom už rodina přesídlila do Loun. „Zprvu jako dítě jsem si dlouho nemohla na nové prostředí zvyknout a město jsem neměla příliš ráda, ale dnes už jsem šťastná, že žiji právě v Lounech. Je to pěkné město a jeho součástí je už i moje historie," dodala Dana Šianská.

V Lounech vystudovala gymnázium a v Praze nástavbu v oboru knihovnictví. Osm let pak pracovala v knihovně v Lounech a podílela se i na rozvoji knihovny v Postoloprtech. Později v roce 1980 nastoupila do Elektrárny Počerady a v jejím oddělení pro dokumentaci pracuje dosud.

Budu psát dál? Ano, velmi ráda!

Dana Šianská má dvě dospělé děti - syna Miroslava a dceru Ginette. „Dcera žije v Ústí nad Labem a věnuje se sociální činnosti. Když mě vydavatelé zprvu odmítali, stále věřila, že jednou se najde člověk, kterému se kniha bude líbit, a vydá ji. Pětadvacetiletý syn mě také podpořil, řekl, že při čtení se nemohl od textu odtrhnout a vůbec nechtěl, aby knížka skončila. Jsem moc ráda, že i dospělé děti mi psychicky pomáhaly," říká Dana Šianská.

První vydanou knížku má tedy za sebou, určitě dostala další chuť do práce, bude zkoušet psát dál? „Pokud mi to půjde, pak samozřejmě určitě a moc ráda!" říká bez okolků sympatická autorka. Tak tedy držíme palce!