Pod názvem Lyceum odborní pracovníci Galerie Benedikta Rejta v Lounech připravili cyklus přednášek z dějin umění, který zasazuje pozdní dílo Kamila Linharta do širšího umělecko historického kontextu.

V rámci tohoto cyklu přednese kurátorka galerie Andrea Pozníčková ve čtvrtek 17. června v 15 hodin přednášku na téma Kosmologie a architektura.

S obrazem kosmu jako všehomíra a svého místa v něm se lidstvo vypořádává již od svých počátků. Pouť Slunce po obloze člověk sleduje již od úsvitu své existence, a s životadárnou hvězdou spojuje svá náboženství. Od měsíčního cyklu zase přirozeně odvíjí kalendáře snad všechny civilizace, a nekonečné hvězdné nebe nad námi v nás odjakživa vyvolává existenciální úvahy a ohromení. Proto výtvarná uchopení kosmu, Slunce, Měsíce a planet nacházíme na uměleckých výtvorech již od pravěku. Slouží náboženským rituálům, vyjadřují stupeň poznání své civilizace.

V architektuře se s kosmickými aspekty setkáváme na různých rovinách. Již před více než 3000 lety před naším letopočtem vznikaly megalitické observatoře, jakou pravděpodobně byl snad nejslavnější prehistorický monument, anglické Stonehenge v blízkosti Salisbury. Různých megalitických staveb, postavených zřejmě na astronomických idejích, je po světe rozeseto spousta, proslulé jsou kamenné aleje v bretaňském Carnacu, tvořící ohromné trojúhelníky, symbolizující snad harmonii vesmíru. Podobné památky najdeme i na našem území, ostatně nedaleko Loun v přírodním parku Džbán se nacházejí Kounovské kamenné řady, které také bývají považovány za megalitickou observatoř.

Od slunečního kultu se odvíjí architektura egyptských chrámů, a útvar pyramidy také vykazuje kosmické souvislosti hned na několika úrovních. Pyramidy však nevznikaly pouze v Egyptě, kromě egyptských jsou známé také mayské pyramidy na středoamerickém poloostrově Yucatan, a svatyně s astrologickými observatořemi, nichž za nejkrásnější bývá považována ústřední budova komplexu v Palenque (300 – 900 n.l.). Z orientace na východ, místo, odkud vychází slunce, vychází dispozice svatyní, a tuto orientaci přebírají i křesťanské církevní stavby, kdy v ideálním případě bývá nasměrováno kněžiště s oltářem na východ a hlavní portál na západ.

Synagogy helénského prostředí vstřebávaly do své architektury kosmickou symboliku, kterou čerpaly z knihy Ezechielovy jako vizi budoucího chrámu, architektura byzantských chrámů pojímá symbolicky kubický prostor jako kosmos. Hlavní chrámová kupole na středu opět znamená kosmos, kterému dominuje Kristus – Pantokratór (Vševládce). Gotická katedrála je obrazem Univerza, a její roseta, velké kruhové okno, symbolizuje sluneční kotouč. Symbolika související s kosmem se objevuje v osvícenské době, v roce 1784 francouzský vizionářský architekt Etienne - Louis Boullée plánoval sférickou budovu Newtonova kenotafu. Samostatnou, ne méně zajímavou kapitolou, přecházející do současnosti, jsou observatoře, planetária a další budovy, sloužící vědeckým účelům.

Lucie Šiklová