Galerie Benedikta Rejta srdečně na doprovodné programy k výstavě Zdeňka Sýkory. Tento týden uvede svou první přednášku z cyklu Akademie GBR přední český astrofyzik a profesor na pražském ČVUT Petr Kulhánek, který letos v říjnu obdržel prestižní ocenění Littera Astronomica za svoje zásluhy v popularizaci astronomie.

Doprovodný pořad Akademie GBR představuje řadu na sebe navazujících témat z vědních oborů, které se vztahují k aktuální výstavě. Podnětné přednášky profesora Kulhánka diváci znají již z předchozí výstavy Kamila Linharta, jehož tvorba úzce souvisela s astrofyzikou a teoretickou fyzikou. Také Zdeněk Sýkora, jehož výstavu máme nyní možnost v galerii shlédnout, a který jako jeden z prvních zapojil do své tvorby počítačovou techniku a programování, se ve svém díle nechal inspirovat vědními obory.

Celoživotní snaha Zdeňka Sýkory pochopit a co nejvýstižněji podat základní principy prostorové výstavby obrazu, ho dovedla od impresivně laděné krajinomalby ke geometricky abstrahovaným kompozicím a nakonec k čistému konstruktivismu. Jedním ze základních kritérií, které si ve své tvorbě umělec kladl, byla objektivita. Ať už ve vyloučení malířského rukopisu nebo v usilovném hledání vyššího řádu, který eliminuje lidský faktor pouze na vykonavatele jeho „vůle“. A co může být více racionální a objektivní než matematika?

Matematika ve výtvarném umění

Proces tvorby Zdeňka Sýkory od raných 60. let se nese v souvislostech umění – matematika, konkrétně kombinatorika, která určuje notu jeho strukturových pláten. Sýkora šel ve svém zkoumání ale ještě dál a dovedl svou práci do důsledku. Ve spolupráci se svým lounským spolužákem z gymnázia a profesorským kolegou z pražské univerzity, matematikem Jaroslavem Blažkem, vyvinul speciální program, který následně aplikoval na jednom z prvních počítačů u nás. Kombinatorický princip mu dopomohl nalézt všechny možné vzájemné vztahy mezi základními prvky obrazové výstavby a počítač se tak nadále stal v jeho díle oním hledaným Deus ex machina, kterému zůstal věrný až do současnosti. Tak jako najdeme v díle Zdeňka Sýkory dvě hlavní směrodatné polohy – ve tvorbě Struktur a následně v jeho Liniích – tak se i doprovodný program Akademie GBR zaměřil na širší oblasti vědeckého snažení, které proces jeho tvorby zasadí do všeobecného kontextu matematiky.

První přednáška, která se uskuteční již 26. listopadu od 17 hodin bude věnovaná Teorii chaosu s podtématy Samoorganizace struktur, Lorenzův atraktor a bifurkace. Ačkoli název Teorie chaosu zní vznešeně či tajemně skrývá se za ním jedna z mnoha oblastí, kterými se zabývá moderní věda. Za otce této teorie se považuje americký matematik a meteorolog Edward Lorenz. Jednoduchými rovnicemi a s použitím prvních počítačů se snažil popsat vývoj počasí. Při svých výpočtech ale zjistil, že zkoumané fyzikální systémy jsou velmi citlivé na počáteční podmínky. To znamená, že i nepatrná změna počátečního stavu má velký vliv na výsledný charakter systému a má za následek velké změny v jeho chování. Takové jevy se tak mohou nakonec jevit jako nepředvídatelné, náhodné či chaotické. Tento objev měl nebývalý vliv na celé dosavadní pojetí fyziky, která ve svých výpočtech vždy pracovala s ideálními hodnotami při zanedbání okolních vlivů. Teorie chaosu ale klade důraz na skutečně reálné fyzikální jevy a jejich důsledky. Náhoda zde ve skutečnosti nehraje žádnou roli, vše je v podstatě objektivní. Tak jako má počáteční zadání Sýkorových struktur vliv na jejich celkovou podobu a vyznění a i jednoduché zaměnění či otočení jediného prvku má za následek úplně jiný obraz, tak obdobné změny v základním zadání mají vliv na podobu a uspořádání světa a přírody.

Zdeněk Sýkora ale ve svém vrcholném díle s pojmem náhody také pracuje a tak 3. prosince poté profesor naváže další přednáškou, ve které zájemcům vysvětlí termíny: Centrální limitní věta, náhodné proměnné, distribuce a Monte Carlo simulace.

Galerii rozezní vážná hudba

Hned v sobotu 27. listopadu vystřídá matematické teorie vážná hudba. Vystoupí vynikající interpretkou, cembalistkou Sylvií Georgievou. Během večera, který nese název Barvy v hudbě klasicismu. Barva v hudbě hrála odedávna důležitou roli. Barokní hudba navázala na barevné vnímání Antiky a renesance svázané s tóninami a harmonií, které se staly směrodatnými pro samotné komponování od baroka po 19. století. Původem bulharská interpretka, cembalistka Sylvia Georgieva, která koncertuje nejen u nás ale i v zahraničí, se barvám v hudbě baroka věnovala ve své disertační práci. Můžeme se tedy těšit nejen na fundovaný výklad od odborníka za slovo vzatého, ale také na neobyčejný umělecký zážitek. Během večera zazní melodie klasicistních autorů Wolfganga Amadea Mozarta (1756-1791) a českého skladatele Jiřího Antonína Bendy (1722-1795), jehož hudba jak je známo měla na mladého Mozarta významný vliv.

Jana Zajoncová