V úterý 16. února přijelo do Žatce opět blues a opět z Polska. Tentokrát se převtělilo do podoby relativně nové skupiny Gruff, vzniklé spojením bluesového dua Kruk & Przytula s bubeníkem Matějem Kudlou. Přijeli k nám v rámci svého prvního českého turné.

Spojení akustického dua s bubeníkem vzniklo proto, aby byl větší prostor pro improvizaci a muzikanti cítili za sebou pořádný background. Alespoň podle vysvětlení Bartosze Przytuly. Z publika to rozhodně cítit bylo.

Kdyby chtělo, mohlo by publikum litovat, že to vlastně nebylo klasické blues, snad spíš folk blues nebo folk rock a vlastně ani trochu nenaplnilo anonce na drsné špinavé blues. Byla to veselá a živá muzika plná nejen hudebních vtípků. Publikum se skvěle bavilo a užívalo si poněkud atypickou energickou muziku.

Chlapci z Gruff jsou obdařeni mimo muzikantských dovedností i smyslem pro šoumenství. Hned zpočátku navázali kontakt s publikem a ten si udrželi do konce. Když dali na výběr mezi komunikací v angličtině nebo polštině, zvítězila polština. Povědomá řeč, i když ne úplně srozumitelná, fungovala.

V šoumenství vynikal především zpěvák, hráč na harmoniku a kazoo Przytula. Nemít ruce, zdálo se, že by si nezazpíval. Hrou na kazoo imitoval hru na saxofon a jeho grimasy doplňovaly expresivní zpěv.

Ačkoli Gruff hrají hodně vlastních skladeb, klasického blues se úplně nevzdali. Už v úvodní Can´t be satisfied od M. Waterse ukázal Kruk, co s dobrem dovede. Když v další skladbě All I Wanna Do, předvedl Przytula co umí na harmoniku a v další přidal trochu swingového scatu ala Bartosz Przytula, nikdo už nemohl pochybovat, zda investoval svých několik desetikorun a necelé dvě hodiny správně.

Byl by to koncert jako každý jiný, ale Gruff přidali něco, co obvykle kapely tak očividně nenabízí. Snad by se to dalo nazvat esence dobré nálady. I když člověk nerozuměl všemu, co říkají, poznal, že jsou muzikanti v obrovské pohodě

O přestávce se neschovali do šatny, ale prodávali a podpisovali své debutové CD Johnson 's Business. Přitom s nimi diváci mohli pohovořit.

I když hrají většinu svých vlastních skladeb, byla v nich poznat inspirace starými bluesovými mistry. Dokonce si na začátku druhé půle střihli country blues o tulákovi, který touží po domově, v němž opět předvedl Kruk, jak dobrý je dobrista. Dobří, ba víc než dobří, byli ale všichni tři. Jenom se ta jejich hudba, jako každá, nedá dost dobře popsat slovy, chce to přijít poslouchat a slyšet.

Další příležitost poslechnout si blues nastane 13. března, kdy se v Žatci objeví „nejlepší britský bluesman od dob Erica Claptona" Eddie Martin.

Jiří Navrátil