Na londýnského jazzmana Harryho Waterse zve v úterý od 19.00 Městské divadlo v Žatci. Harry je svými českými spoluhráči tak v polovině krátkého turné po ČR.

Harry Waters, syn slavného zakladatele Pink Floyd Rogera Waterse, začal s pianem v osmi. Zkoušel ragtime, boogie-woogie i blues, což se dnes odráží v jeho jazzu. „Po zkušenostech z rocku i popu dostal chuť na experimenty. Ve 20 začal hrát a učit se dle nahrávek Evanse či Jarretta, mířil od rocku k jazzu. V roce 2008 se stejně smýšlejícími muzikanty založil Harry Waters Band a nahráli 1. album. Vyšly už dvě reedice, poslední letos, pro latinskoamerický trh. Dva roky poté bavil Trutnovský Jazzinec a loni se vrátil na turné. Tehdy se zformovalo dnešní uskupení Harry Waters & Friends," uvedl Jiří Navrátil z divadla v Žatci.

Vypadá to, že ve vašem případě jablko padlo dál od stromu…
Harry: Asi je to spíš jen zdání. Já mám totiž rád jazz i rockovou hudbu. Můj otec to má stejně. Také miluje jazz, akorát ho nehraje. Vyžaduje to hodně cvičení a disciplíny.

Jakou máte nejstarší vzpomínku na Pink Floyd? Mrzí vás, že se to nakonec rozsypalo, či „muselo"?
Vzpomínám si, že jsem ve třech letech namluvil jednu větu na album The Wall. Hudba Pink Floyd samozřejmě provázela mé dětství a dospívání. Určitě by bylo skvělé, kdyby kapela fungovala společně, ale pokud už si lidé uvnitř kapely přestávají rozumět, je lepší to ukončit.

Když vás poprvé oslovili přátelé z Čech, překvapilo vás to? Dá se říci, že vás spolupráce nadchla?
Stalo se to loni, když jsem byl v Praze v rámci The Wall Live. Měl jsem dvě noci volna a domluvili jsme se s mou agentkou Danielou Slezákovou, že zkusíme tento projekt. S mými českými spoluhráči se mi hraje skvěle. Jsou velmi talentovaní a rozumíme si.

Užíváte si sóla spoluhráčů? Když spustí saxofon, to je radost, ne?
Vždycky se soustředím na sóla svých spoluhráčů a užívám si je. Snažím se, aby celá kapela měla dostatek prostoru na pódiu pro svůj projev.

Soudě dle vašeho CD, buď hrajete hudbu až k snění, či málem ragtime skladby, jaké by mohly třeba i doprovodit němé grotesky. Zkusili jste někdy hrát na ten způsob, doprovodit film?
Zrovna nedávno jsem zaregistroval svoje album na Library Sounds, tak si ho tam třeba nějací filmoví tvůrci všimnou. Určitě by to k tomu sedělo. Krom toho jsem začal doma skládat filmovou hudbu na objednávku, tak uvidíme, jak se to bude vyvíjet.

Je v tom i úcta ke starému jazzu, tomu z New Orleans?
Každopádně. Mám tenhle starý jazz moc rád. Strávil jsem spoustu času poslechem starých desek z New Orleansu a umělců té doby.

Jedete právě turné po Čechách. Jak lidé reagují? I tančí?
Publikum tady dokáže velmi dobře docenit naši hudbu. Je vnímavé, soustředěné a nadšené zároveň.

Vrátíte se časem hudebně do rodného hnízda, plánujete opět něco s otcem?
Ano, plánujeme na příští rok pokračování tour The Wall Live po evropských stadionech. Velmi se na to těším.