Dva historické romány aktuálně vydá spisovatel Jan Bauer (67), žijící na samotě u jihočeských Vodňan. Knihu „Arcibiskupův noční host", volné pokračování knihy „Král zvedá meč" (jaro 2012) i detektivku „Zachraňte krále" z doby vlády Václava IV. si od něj lze koupit i nechat podepsat ve středu 24. dubna v Knihkupectví Beran vedle obchodního domu Labe v Ústí. Zde je s ním rozhovor.

Ptejte se na to, co vás zajímá. Spisovatel Jan Bauer bude ve středu 24. dubna od 13.45 hodin hostem online rozhovoru se čtenáři Deníku. Otázky můžete pokládat už nyní zde.

Podtitulem vašeho nového románu „Arcibiskupův noční host" je „V tajných službách Otce vlasti". Měl tedy Karel IV. svoji zpravodajskou službu?
Asi ne ještě zpravodajskou službu, ale své agenty podobné mému dominikánovi Pavlovi měl Karel IV. jistě. Vždyť špionáž patří vedle prostituce k nejstarším řemeslům.

Karel IV.: Moc náhod!

Co vás inspirovalo ke knižní sérii V tajných službách Otce vlasti?
Karlův neobyčejný život a závratná politická kariéra vrcholící v roce 1355 římskou korunovací na císaře. Ale on k tomu ani nepotřeboval příliš válčit! Na podzim 1347 se schylovalo ke střetnutí s tehdejším císařem Ludvíkem Bavorem, nedošlo k němu; císař byl údajně raněn mrtvicí na lovu medvědů. Podobná náhoda zabránila v roce 1362 válce s uherským králem Ludvíkem, polským Kazimírem a rakouským vévodou Rudolfem. Nečekaně zemřela Karlova třetí manželka Anna Svídnická, příbuzná uherského i polského krále.
O Karlovi IV. psal nejeden autor, já se od nich chtěl odlišit. Proto jsem stvořil postavu císařova tajného agenta, středověkého Jamese Bonda, a učinil ho hlavním hrdinou místo Karla.

A o čem je váš nový román Arcibiskupův noční host?
Týká se Karlova rozhodujícího střetnutí s bavorskými Wittelsbachy, při němž se sice harašilo zbraněmi, ale nakonec se zcela překvapivě rozhodlo v zákulisí. Je nepochybné, že při něm sehráli významnou roli jak Karlovi tajní agenti, tak jeho diplomatická obratnost. Většinu Evropy zachvátila epidemie dýmějového moru, která podle některých odhadů přinesla smrt třetině obyvatel. Českého království se naštěstí dotkla jen okrajově.

Váš agent dominikánský mnich Pavel moc netrpí ohledy, neodpovídá obvyklé představě středověkého řeholníka. Je tato vaše představa reálná?
Nakolik je reálná, neumím odpovědět. Nežil jsem ve středověku. Ale byla to doba krutá, v níž se něčeho domohli jen tvrdí, neúprosní, leckdy velmi cyničtí lidé. Navíc nemám rád ryze kladné a ctnostné hrdiny. Dvě hlavní postavy mých detektivek z doby Václava IV. Jakub Protiva a františkán Blasius jsou obratní a důvtipní vyšetřovatelé, ale i prostořecí opilci a smilníci.

Zmínil jste Protivu a Blasia, postavy knihy Zachraňte krále. Kolikátá je to vaše kniha?
Je to už moje devátá detektivka z doby Václava IV. První byl Pražský rozparovač (2008), poslední vyšel loni Klášter kostlivců. Čtenáři si možná vzpomenou, že Jakub Protiva v něm přišel o úřad rychtáře Nového Města pražského a byl nucen vrátit se na rodnou tvrz do jižních Čech. Když krále Václava IV. zajal jeho bratr uherský král Zikmund, byl znovu povolán, aby s přítelem Blasiem panovníka vypátral a osvobodil ze zajetí. Titul Zachraňte krále je tedy spíše napínavým thrillerem.

Mají postavy vašich nových knih reálný předobraz?
Hlavně hrdiny Jakuba Protivu a Blasia a jejich nejbližší přátele jsem si vymyslel. Ale vedle nich zde vystupují postavy reálné; královský podkomoří Zikmund Huler, moravský markrabě Jošt Lucemburský, sám král Václav IV. V některých knihách se mihnou i Jan Hus a Jan Žižka.

A je o ně zájem. Těší vás to?
Každý čtenářský zájem potěší tím spíše, že čtení knih je zálibou na ústupu a lidé raději brouzdají po internetu či sledují televizi. Nerad bych se dožil chvíle, kdy česká literatura zmizí ze světa.

Co je ve vašich silách udělat pro to, aby knihy nezmizely?
To je těžké, je to vývoj stranící elektronickým médiím. Čte se stále méně, navíc byla zvýšena DPH na knížky. Kniha je pomalu zbytečná záležitost. Lidi si spíš budou kupovat, co nutně potřebují…

Lidé rádi příběhy

Můžete to změnit? Třeba psát ještě lépe a více?
Mně už je 68 let, těžko něco změním. Jsme asi poslední mohykáni, kteří píší pro tištěné knihy. Třeba ti další už budou psát jen pro elektronické. Lidé mají rádi příběhy už od Homérových časů, tak je budou mít rádi dál, jen se literatura během 20. století tak proměnila! Popisný styl, který vládl v 19. století, prakticky zničil film. Nabízí krátké střihy, rychlý průběh děje, vše se zjednodušilo. Hemingway přišel s úderným stylem krátkých vět a tomu odpovídal způsob vnímání. Kdo chodí do kina a sleduje televizi, už nemá čas zahloubat se do tlustého románu ve stylu Lva Nikolajeviče Tolstého.

Napsal jste řadu knih, témat dál máte dost, slušné plány. Skoro to vypadá, že vám vše jde snadno…
Snadno ne, ale vždy mě zaručeně inspiruje stav bankovního konta. Píše-li člověk kriminální příběhy či thrillery, objevují se v nich stále stejné motivy, je jich dvacet třicet… Zvláště v historických knihách je lze různě obměňovat, je to na fantazii autora.
Hlavně čerpám ze skutečné historie, kterou si přizpůsobuji. Mám tři romány z časů Karla IV., třetí vyjde, a každý z jiného úseku jeho života.

Píšete ovšem dost chytře na to, aby vás mohl nějaký historik upozornit, že měníte historii. Ozvat se „Co to píšete za nesmysly, vždyť to bylo jinak?"
Ale samozřejmě, není to úplně tak, že bych si něco nepřidal. Vždyť i Alexandr Dumas u Tří mušketýrů věděl, že to bylo všechno trošku jinak. To je uzpůsobená historie pro potřebu literatury, pro její románovou podobu. I severočeský Vlasta Vondruška, vystudovaný renomovaný historik, si sem tam něco přidá ve prospěch příběhu.

Máte při psaní nějaký rituál?
Ano, kafe. Jsem skřivánek, už večer nepíšu, spíš se uložím ke spánku, nebo si jen čtu. A dopoledne píšu tak zhruba dvě hodiny denně.

Zpěvačka Hana Hegerová prý začala zpívat, aby měla na uhlí. Jakou motivaci pro profesionální psaní jste měl či máte vy?
U mě to bylo trochu jinak. Psaní pro mě byla původně doplňková záležitost, ale když jsme se odstěhovali z Prahy do jihočeských Vodňan, začalo to pro mě být důležité. Zálohy na knížky mi umožnily psaní.

Exhibicionista ne

Musí být spisovatel i tak trochu exhibicionista?
To bych neřekl, u mě to alespoň neplatí. Občas mám jen radost, když se něco povede, když cítím, že je to dobrý.
Jenže knihy se už dnes moc neprodávají kdovíjak. Má první knížka vyšla v nákladu 20 tisíc výtisků, ale to bylo už v roce 1978. Dnes asi ani Pohlreichova kuchařka v takových nákladech nevychází.

Čí knihy si sám naopak rád přečtete? A pobaví vás?
Čtu to, co číst potřebuji, tedy historické věci populární i odborné, také literaturu faktu, vzpomínky… A v poslední době hlavně knížky svých kamarádů, Vlastu Vondrušku, Františka Niedla, Otomara Dvořáka, Luboše Koláčka. Chci vidět, co píšou, trošku se jimi inspiruju… Ale speciálně nic nevyhledávám, nemám potřebu něco dohánět. Nemám ale třeba povědomí o mladé české literatuře, třeba jsem nikdy nevzal do ruky knížku od Viewegha. A ani nemám tu potřebu.

Přijedete na autorské čtení i autogramiádu. Je to pro vás obvyklé? Někdo nerad beseduje, je to pro něj „nutné zlo".
Nutné zlo to pro mě určitě není, člověk potřebuje kontakt se čtenáři a zpětnou vazbu od nich. Jistou odezvu máte na facebooku, ale při kontaktu se čtenáři se dozvíte něco i od nich.

Pochlubíte se českou osobností, která má ráda vaše knihy?
Hezky mě chválil docent Otakar Chaloupka, literární kritik a spisovatel. Také Zorka Jandová a Míša Dolinová, Slávek Boura mě také rád čte, Dáda Patrasová, Čestmír Řanda mladší a mohu jmenovat i Zdeňka Trošku…

Jak důležitý je pro vás sex?
Sex je přirozená součást děje mých knih, takové ozvláštnění. Tak to musí být.

A viděl byste to i na nějakou hranici přístupnosti? Na přelepky „od 15 let" či více?
Ne ne, proboha! To ať si rozhoduje někdo jiný, ne já. Tím se vůbec netrápím. Pokud mě někdo chce na besedu k žákům, vymluvím se, že nejsem právě ten typ autora… Byl jsem jednou nařčen v jedněch novinách, že píšu lehkou pornografii. Tak jsem se tomu jen zasmál. To neberu vážně.

Co nyní chystáte?
Dokončuji třetí titul ze série V tajných službách Otce vlasti, Smrt na jazyku. Doopravdy v něm půjde o život samotného Karla IV. Opět se tu čtenáři setkají s Karlovým agentem dominikánem Pavlem, ale i se skutečnými historickými postavami, například římským tribunem Cola di Rienzo či pražským arcibiskupem Arnoštem z Pardubic. Ale z pověrčivosti raději neprozradím víc.

Smrt na objednávku

Kdy román Smrt na jazyku vyjde?
Doufám, že ještě letos a budu rád, když si ho čtenáři nadělí pod vánoční stromeček. Snad nebudou litovat.