Rozšiřte své znalosti o osobnostech, spjatých s naším regionem. Tipujte, kdo se skrývá za nápovědami.

Každý týden můžete poznávat jednu významnou postavu, která je nějak spojená s okresem Louny. Ať už tu žila, tvořila, nebo zkrátka nějak zanechala svou historickou stopu.

Miniseriál pokračuje další osobností, kdo byl minulým hledaným se dočtete níže.

Poznejte uznávaného architekta


Nápověda č. 1

Jde o muže, který žil na přelomu devatenáctého a dvacátého století. V našem okrese sice nežil, jeho dílo lze ale obdivovat dodnes v Lounech.

Nápověda č. 2
Je znám jako významný architekt, teoretik architektury, návrhář nábytku a malíř. Stojí, kromě jiného, za několika výjimečnými vilami a dalšími stavbami po celé zemi.

Nápověda č. 3
Osobnost je v Lounech známa hlavně svými projekty dělnických a úřednických kolonií bytových domů. Právě taková kolonie ve městě vznikla. Je autorem také takzvaných Osmidomů.

Odhalení se uskuteční na stránkách Žateckého a lounského deníku každé pondělí, spolu s dalšími informacemi o osobnosti a s počty správných a špatných odpovědí.

Tipovat můžete prostřednictvím e-mailu na zdenek.plachy@denik.cz. Do předmětu zprávy napište slovo OSOBNOST.

Hledanou osobností byl Jaroslav Vrchlický

V uplynulém týdnu jste měli možnost poprvé tipovat jednu z osobností, která zanechala svou historickou stopu v okrese Louny. Za nápovědami se neskrýval nikdo jiný, než jeden z nejslavnějších lounských rodáků – Jaroslav Vrchlický.

Do redakce přišlo celkem dvanáct odpovědí a všechny byly správné. Další kola ale tak snadná jistě nebudou.

Jaroslav Vrchlický (17. 2. 1853 – 9. 9. 1912)

Prof. Emil Bohuslav Frída, Dr.h.c., tvořil pod pseudonymem Jaroslav Vrchlický. Významný český spisovatel, básník, dramatik a překladatel se narodil v Lounech v rodině kupce, dětství ale strávil v Ovčárech u Kolína. Měl tam strýčka, který byl knězem. Gymnázium studoval ve Slaném (od r. 1862), Praze a Klatovech, po jeho ukončení (1872) studoval bohosloveckou fakultu. Už v roce 1873 přestoupil na filozofickou fakultu v Praze, kde studoval dějepis, filozofii a francouzskou literaturu, kterou později také, stejně jako z dalších jazyků, překládal.

Pseudonym pro něj vymyslel jeho přítel, známý lékař Josef Thomayer, když spolu ještě jako studenti navštívili na jaře rozkvetlé údolí říčky Vrchlice u Kutné Hory a Frída byl unesen nádhernou jarní scenérií.

Vrchlický používal slovo pábit, když si odcházel zakouřit. Toto slovo později posunul dále Bohumil Hrabal, jenž je používal ve svých dílech. Na studiích se seznámil s Winterem, Sládkem a Jiráskem a spolu založili skupinu lumírovců.

Působil jako tajemník a vychovatel synů hraběcí rodiny Montecuccoli-Laderchi v Meranu v Itálii, po návratu se stal učitelem a roku 1877 byl jmenován tajemníkem na české technice, později se stal profesorem moderních věd a získal čestný doktorát. V roce 1901 ho, spolu s Antonínem Dvořákem, císař jmenoval členem Panské sněmovny říšské rady ve Vídni, tam vystupoval a obhajoval požadavek všeobecného hlasovacího práva. Jako člověk byl nesmírně aktivní – kromě jiného byl členem Královské akademie v Padově, člen tovaryšstva polského v Paříži a samozřejmě čestným občanem mnoha českých měst. Na univerzitě přednášel literaturu, byl jedním z prvních členů České akademie věd.

Emil B. Frída, chcete–li Jaroslav Vrchlický, byl nominován na Nobelovu cenu za literaturu. Jeho dílo obsahuje přes dvě stě svazků, například více než 80 básnických sbírek a 50 divadelních her.

Vrchlického sbírky a dramata jsou poměrně čtivé. Snažil se dokázat, že čeština může vyjádřit všechno, což skutečně lze, ale někdy tyto tvary působí podivně a nehezky. Pozdější generací byl silně kritizován až odsuzován. Proti jeho dílu vystoupili například Tomáš Garrigue Masaryk a F. X. Šalda. Až další generace básníků, ke které patřili například Dyk či Seifert, si uvědomila kvalitu jeho díla a nyní je považován za jednoho z nejvýznamnějších českých básníků.

Vrchlický svým dílem připravil půdu pro symbolismus. Cílem jeho díla bylo vytvořit poezii, která by se vyrovnala evropskému básnictví a ztělesňovala harmonický ideál člověka. Zabýval se historickými náměty, především vývojem lidstva, a pokoušel se o sbírky zachycující jeho vývoj. Vycházel z Legendy věků od Victora Huga. Při mapování historie nacházel největší inspiraci v antice.

Od roku 1908 jej začaly trápit úporné bolesti hlavy, poté prodělal záchvat mrtvice, po níž viděl dvojmo a ztratil schopnost číst. V roce 1911 se odstěhoval od rodiny do Domažlic, o rok později, v roce 1912 jej mrtvice, po níž ochrnul na pravou polovinu těla, postihla znovu. 9. září tohoto roku v pouhých 59 letech zemřel.

Básnické sbírky:
Z hlubin, Poutí k Eldorádu, Hudba v duši, Okna v bouři, Písně poutníka, Zlomky epopeje a mnoho dalších…
Sbírky reagující na politiku:
Panteon, Hlasy v poušti…
Próza:
Barevné střepy, Loutky, Povídky ironické a sentimentální…
Divadelní hry:
Trilogie Drahomíra, Bratři a Knížata, V sudu Diogenově, Soud lásky, Noc na Karlštejně, Smrt Odyssea a další…

Zdroj: Wikipedia.cz