Rozšiřte své znalosti o osobnostech, spjatých s naším regionem. Tipujte, kdo se skrývá za nápovědami.

Každý týden můžete poznávat jednu významnou postavu, která je nějak spojená s okresem Louny. Ať už tu žila, tvořila, nebo zkrátka nějak zanechala svou historickou stopu.

Miniseriál pokračuje další osobností, kdo byl minulým hledaným se dočtete níže. Všechny předchozí díly najdete v souvisejících článcích vpravo!

Poznejte známého malíře


Nápověda č. 1

Jde o muže, který již nežije. Proslavil se jako uznávaný malíř a výtvarník.

Nápověda č. 2
Dnešní osobnost zemřela v roce 1977 v Líčkově na Žatecku. A právě obec Líčkov byla umělci dlouhá léta domovem.

Nápověda č. 3
Množství jeho děl, ale i osobních věcí, si tam stále můžete prohlédnout. Jsou vystaveny v soukromé galerii, která sídlí v neméně zajímavých prostorách – venkovském zámečku.

Odhalení se uskuteční na stránkách Žateckého a lounského deníku každé pondělí, spolu s dalšími informacemi o osobnosti a s počty správných a špatných odpovědí.

Tipovat můžete prostřednictvím e-mailu na zdenek.plachy@denik.cz. Do předmětu zprávy napište slovo OSOBNOST.


Minulou hledanou osobností byl Otakar Jaroš


V uplynulém týdnu jste měli možnost znovu tipovat jednu z osobností, která zanechala svou historickou stopu v okrese Louny. Tři nápovědy tentokrát ukazovaly na lounského rodáka Otakara Jaroše. Ten vešel do historie tím, že neváhal hrdinně položit svůj život v boji proti německým vojskům u Sokolova.

Do redakce přišlo celkem devět odpovědí a všechny byly správné.

Otakar Jaroš (1. 8. 1912 – 8. 3. 1943)

Kapitán Otakar Jaroš byl československý důstojník, účastník zahraničního odboje, který hrdinně padl v bitvě u Sokolova. V roce 1945 byl in memoriam povýšen na kapitána.

O. Jaroš se narodil v Lounech (jeho rodný dům na snímku dole), už v jeho devíti měsících byl ale jeho otec František přeložen do Mělníka. Tam se budoucí hrdina věnoval všemu, co rozvíjelo pohyb a sílu. Jako dorostenec hrál fotbal, v zimě zase hokej. Byl také skaut a sokol. Navštěvoval tamní gymnázium, studium však nedokončil. Poté absolvoval Vyšší elektrotechnickou školu v Praze, od roku 1933 poddůstojnickou školu v Trnavě, dále školu pro důstojníky v Turnově a od roku 1937 Vojenskou akademii v Hranicích. Do roku 1939 byl velitelem telegrafní čety v Prešově.

Po uzavření Mnichovské dohody byl demobilizován a působil jako poštovní úředník v Náchodě. V srpnu roku 1939 utekl do Polska, odtud se dostal do Sovětského svazu. Byl jako mnoho jiných internován v táboře Suzdal a Oranky, protože na takové cizince v té době Sovětský svaz coby spojenec nacistického Německa pohlížel jako na nepřátele. V roce 1941 nastoupil do výcvikového tábora čs. jednotek v Buzuluku. Tam se stal velitelem 1. roty 1. československého samostatného praporu v SSSR.

Velmi rád fotografoval a mnohé ze snímků, které pochází z Buzuluku, jsou jeho dílem. Po odeslání československé jednotky na frontu bránila jeho první rota vesnici Sokolovo. Tam se odehrála těžká bitva, při níž nadporučík Otakar Jaroš padl.

8. března 1943 zahájilo zhruba v půl druhé 14 německých tanků průzkum bojem. Jejich postup byl obránci Sokolova zastaven. O dvě hodiny později však již obrněnci pronikli na pravém křídle do vesnice. V těchto okamžicích probíhaly nejzuřivější boje. Několik tanků bylo zničeno a pěchota opakovaně odražena, německá přesila však byla drtivá. Kolem páté hodiny odpolední vydává Jaroš rozkaz, aby se obránci stáhli do kruhové obrany kolem kostela, ve kterém bylo velitelské stanoviště roty.

Jaké byly poslední minuty života velitele 1. roty, na tom se svědectví rozcházejí. Jisté je, že padl při organizování obrany před kostelem. Podle jedné z verzí byl zasažen při střelbě z automatické pušky. Jiní vojáci ho zase viděli před vchodem do kostela právě v okamžiku, kdy tam přijel německý tank. Jaroš vzal svazek granátů a chtěl ho hodit pod jeho pásy, byl však zasažen dávkou z tankového kulometu. V sedm hodin večer vydal velitel praporu rozkaz, aby se 1. rota stáhla za řeku. V té době byl její velitel již mrtev. Navíc i spojení bylo přerušeno, ani spojky se nedokázaly v prudké palbě dostat do vesnice. A tak obranné boje zuřily až do devíti hodin večer. V bitvě u Sokolova ubránili obrannou linii na řece Mži za cenu 89 padlých a 55 raněných vojáků 1. československého samostatného polního praporu.

Sovětská vláda statečný boj našeho praporu u Sokolova vysoce ocenila: 87 vojáků praporu bylo vyznamenáno sovětskými řády a medailemi a nadporučík Otakar Jaroš byl in memoriam povýšen na kapitána a vyznamenán Československým válečným křížem, dále jako prvnímu příslušníkovi československých vojenských jednotek i jako prvnímu cizinci vůbec mu byl udělen dne 17. dubna 1943 titul Hrdina Sovětského svazu.

Zdroj: Wikipedia.cz, www.vu9967.cz