Pro skvělé kapely hrající v žateckém divadle se již stává běžnou fráze: “Děkujeme že jste přišli, škoda že vás nepřišlo víc…“

Vyslovili ji v pátek 18. března i Juicy Freak, funk soulová kapela z Prahy. Žatečtí hudební fanoušci opět poněkud zapomněli přijít, čímž se připravili o neopakovatelný zážitek. To byl ale jediný kaz na kráse vydařeného koncertu, který si užili muzikanti i prořídlé řady publika. Juicy Freak nic neošidili a řídíce se husitským „Na množství nehleďte“, hráli naplno.

Už z prvních skladeb bylo zřejmé, co nás čeká po rytmické stránce (všudypřítomné africké bubínky) a jaké terno bylo začlenění zpěvačky Annemarie d´Almeido, čili Aničky, do kapely. Když do toho občas zafoukal tenorsaxofon, mělo to šmrnc. Po vlastních dvou na úvod další dvě převzaté skladby ukázaly, odkud a od koho čerpají JF inspiraci. Známé kytarové intro ohlásilo téměř 40letý hit Long Train Runninga, po něm Brownovské I Feel Good, které si zpěvačka vysloveně užila. To už se plně zapojila dechová sekce (altsaxofon, trombon a tenorsaxofon) a v tu chvíli vše, co se na podiu dělo, dostalo další rozměr. Koncert si ovšem užívalo a pochvalu zaslouží všech osm lidi, kteří přijeli do Žatce se směsí svých písniček a starších záležitostí. Zpívalo se převážně anglicky, až na jednu téměř rapovou záležitost s českým textem, Chytrej jak rádio.

Přeslechnout se nedaly perkuse Filipa Zangiho, které jakoby poháněly celou kapelu, ani zajímavá kytara kapelníka Tomáš Feursteina. Usměvavá zpěvačka vytvářela drobné taneční kreace, až se jí korále vzor Janis Joplin kolem krku houpaly. Vskutku audiovizuální záležitost. Před přestávkou ještě Juicy Freak vystřihli I Wish od Stewie Wondera a aby se to nepletlo, hned po ní zazněla i jeho Superstition.

Nouze nebyla ani o překvapení. Jamese Browna či Stewie Wondera lze od funkové kapely čekat, ovšem BadGirls od diskotékových Sister Sledge nebo Billy Jean od Michaela Jacksona spíše nikoli. Znělo to ale zajímavě. Všemu hudebnímu počínání dával šťávu skvělý zpěv Annemarie d´Almeido. Ta se nejvíc blýskla v závěrečné skladbě Respect z repertoáru Arethy Franklin. Juicy Freak se odvděčili divákům ještě třemi přídavky a bylo dohráno.

Přijít v pátek večer do městského divadla poslechnout si Juicy Freak rozhodně stálo za to. Jenom těch, kdo tak učinili, bylo zoufale málo. Brání v tom snad hudebním příznivcům v městě chmele absence možnosti usrkávat mezi tóny pivo, potahovat z cigarety nebo obava z neznámého? Ta není zcela na místě, protože do Žatce jsou zvány možná neoposlouchané, ale určitě zajímavé kapely. Juicy Freak byla jednou z nich.

Jiří Navrátil