V neděli 6. dubna zazní při mši svaté v kostele sv. Mikuláše několik klenotů velikonoční duchovní hudby z konce 16. století.

Předně to bude osmihlasá dvousborová Missa super Tanto tempotre vobiscum sum italského skladatele Giulia Belliho (c1560 – c1620), která vyšla tiskem v Benátkách roku 1595. V Čechách je toto mešní ordinárium dochováno v několika dobových opisech, svědčících o jeho relativní oblibě.

Liturgie bude dále kromě zpěvu věřících doprovozena motetovými skladbami. Zazní Et valde mane Ondřeje Chrysopona Jevíčského (c1550 – c1590) z roku 1578, popisující evangelijní scénu setkání tří Marií s andělem u prázdného Kristova hrobu. Poslední kompozicí bude Sic Deus dilexit mundum Francesca de Rivulo, vlámského skladatele činného v 60. letech 16. století v Gdaňsku.

Pražský vokální soubor „Gontrassek“ společně s instrumentálním ansámblem „Svobodné hudební bratrstvo“ se budou pod vedením Jana Bati při liturgii snažit přiblížit dnešnímu vnímání zvukový ideál konce 16. století, který často kombinoval lidský hlas se zvukem dechových nástrojů. V tomto případě půjde o cink, flétnu, trombon a dulcian.

Spojením prvku vokálního a instrumentálního vzniká nejen kontrast, ale i zvláštní barevný soulad, jenž výrazným způsobem přispívá k vyznění hudebního díla. Je nutno připomenout též fakt, že s největší pravděpodobností takovýmto způsobem muzicírovali i lounští literáti, jejichž zlatá éra probíhala koncem 16. a počátkem 17. století.

Nedělní hudební složku liturgie však nelze chápat jako muzeální experiment či „hudební archeologii“. Je to především hudební vyjádření neustále aktuálního velikonočního poselství radosti a naděje, kterou pro nás pro všechny – lidi 1., 16. i 21. století – znamená Ježíšovo vzkříšení.

Jaroslav Havrlant