Milovníci literatury a především autora Stephena Clarka budou mít 9. dubna jedinečnou příležitost ho vidět naživo. Právě v tento den totiž přijede do Vrchlického divadla v Lounech, kde se od 17 hodin zúčastní programu Faktor Merde. Uskuteční se v rámci projektu Listování oblíbeného herce Lukáše Hejlíka.

Kultovní autor bestsellerů Merde S. Clarke se vrací do ČR, aby doprovodil Listování při uvedení své páté knihy s názvem Faktor Merde. „Angličan Paul West touží žít svůj pařížský sen a opravdu se přitom snaží zbytečně nedráždit Francouze. Jenže ne zrovna úspěšně. Jeho byt je tak malý, že si musí bagety krájet napůl, aby se mu vešly do kuchyně, a jeho průzkum francouzské cuisine málem vyústí ve všeobecnou stávku. Navíc to vypadá, že jej pronásleduje bývalá přítelkyně. A zatímco Paulovi hrozí vystěhování, ztráta práce a bankrot, postupně mu dochází, že jeho osobní faktor merde může vyvolat pořádný poprask," shrnují pořadatelé nejnovější dílo. Čtenáři se opět mohou těšit na britský humor z Paříže, na jarem a vtipem prosluněné Listování, následnou diskuzi s autorem a autogramiádu jeho knih, které budou na místě samozřejmě k prodeji.

Merde TourO projektu Listování pohovořil sám Lukáš Hejlík…

Kdo s nápadem na Listování vlastně přišel, jak se projekt vyvíjel a kam se za roky svého fungování posunul?
Jako tři spolužáci z Vyšší odborné školy herecké jsme měli v našem prvním angažmá v Jihočeském divadle spoustu volného času a elánu vytvořit něco svého. Všichni tři (tedy já, Pavel Oubram a Věra Hollá) jsme rádi četli. Vysnili jsme si udělat divadelní představení z knihy Alessandra Baricca Oceán moře. Naše „režisérka na dálku" Helena Glancová po přečtění scénáře řekla: to je tak na divadelní čtení. A vzniklo to. Nevinně. Po 11 letech existence máme hotových 83 titulů, stali jsme se průkopníky žánru scénického čtení, které zní hrozně nudně, ale projekt je živý, akční, poutavý. Doprovodili nás autoři jako Tomáš Sedláček, Robert Fulghum, Mariusz Szczygieł, Stephen Clarke, ale i třeba Dan Brown. Všichni nám potvrdili, že se s něčím podobným nesetkali. To mě osobně samozřejmě těší. Každá kniha každý měsíc je však nová výzva, fungujeme jako seriál a jsem rád, když ho diváci ve všech městech (máme asi 20 stálých scén, kam každý měsíc s novinkou zavítáme) pravidelně sledují!

Jak se liší scénická čtení od klasického předčítání úryvků?
Velmi! Předčítání zní hrozně. Nesedíme za stolem, s knihou se hýbeme, máme kostýmy, muziku v akci, představujeme celou knihu, jak řekl Dan Brown po našem představení Inferna: Waw, to bylo dokonalé espresso z mé knihy. Jeho román má téměř milión znaků včetně mezer, naše představení 25 tisíc a divák nesmí pocit, že z děje něco chybí. Dokonce ani sám autor! A to se nám daří. Všichni autoři světa říkají: To je úžasné, nechte si to registrovat, za to by vám naši nakladatelé utrhali ruce. Ale základ úspěchu naší produkce jsou právě ty dokonalé úpravy. Scénické čtení také nezní úplně sexy, ale to, co s knihou děláme, nenudí a dokazuje, že i ve světě internetu, zábavy, sociálních sítí, fotek, zkratek - může i kniha zůstat dobrou vkusnou zábavou. A to jen díky dvěma tradičním žánrům - literatuře a divadla.

Podle čeho vybíráte knihy a co vůbec obnáší příprava a organizace.
Za těch 10 let, co s tímto projektem brázdíme po všech luzích a hájích, se nám vyplatilo především neopakovat se. A tak přijímáme výzvy a zkoušíme experimentovat žánrově a zároveň reflektovat i to, co se dostává na knižní pulty. Však kuchařské knihy vycházejí hojně, stejně jako sportovní životopisy. Ba přímo trhají žebříčky bestsellerů. A tak jsme v Listování vařili nebo hráli po boku právě Usaina Bolta (tedy Dan Brown promine, Usain je možná ještě známější autor…). Ale samozřejmě uvádíme romány, povídky, prózu především. Nicméně nechceme se divákům, zvláště na našich stálých scénách opakovat. A moc se těším z toho, že se Listování dostává i do nových měst, a to natolik, že se do nich vracíme. Mám radost z toho, že se lidi po všech těch městech na nás každý měsíc těší, že nejdou za tituly, vědí, že přineseme zase něco nového - ať už je to neslavnější nebo nejméně známý autor světa, bude to stát za to.

Pro jaké věkové kategorie hrajete?
Pořád mluvíme o večerních představeních, ale dopoledne odehrajeme ročně až 300 představení pro školy, od mateřských po střední či vysoké. Tam má Listování i edukativní dopad - zvyšujeme důvěru například teenagerům, že knížka a čtení není nic, za co by se mohli stydět. Po našem představení je v knihovně třeba roční rezervace na knihu od žáků, kteří do knihovny do té doby ani nechodili. To je fantastické!

Jaké jsou ohlasy diváků? Řekl byste, že něco má největší úspěch? U těch mladších nejspíš vtip a humor, ne?
Je to právě dokonalé, když vidíte mutujícího puberťáka, který vám dává v osm ráno v tělocvičně najevo, že vás rozhodně nebude poslouchat, na konci představení se smát, dojímat, stydět se. Stejně tak potěšující je, když máte Dana Browna na vyprodané Nové scéně Národního divadla v Praze a říká vám přede všemi, že to, co děláte, je naprosto originální a skvělé. Ale nejvíce si cením, když se dostaneme do menších měst, za všechny můžu jmenovat třeba Valtice, kam se lidé každý měsíc na nás hojně vrací a cení si toho, že za nimi vždycky s něčím přijedeme. A takových měst je téměř už třicet.

Co vám osobně se hraje lépe? Za ta léta jste ztvárnili knihy komické, tragické, thrillery i zcela netypické jako Sedláčkovu Ekonomii dobra a zla…
Všechno. To mě právě baví. Střídat žánry. Brát si nové výzvy. Znovu říkám, neopakovat se! Ano, Tomášova Ekonomie je přesně to žánrové vychýlení, ale i reflexe toho, co je u nás velmi aktuální. Sedláček je borec a já ho obdivuju, že do toho s námi šel a nechal ze své knihy udělat takový akční kabaret. Ano, hráli jsme jeho knihu téměř 200krát, několikrát vyprodali pražskou Novou scénu, mnohokrát s ní obohatili a pobavili studenty po celé republice, s anglickou verzí jsme vyjeli i do zahraničí. A Tomáše mám v hlavě a velmi často i v ústech. A tak, když někdy láteřím na to, co je pro Čechy důležité a za co jsou bohužel schopni utrácet peníze, jakkoliv si ztěžují na to, že jich nemají dost, musím se někdy zastavit a říct si: Sakra, jsem to ještě já nebo už Sedláček…

Jak se Vám ve světle této činnosti jeví „čtenářská krize", o které se stále častěji mluví? Myslíte, že lidé (hlavně mládež) čtou opravdu málo? Vnímáte LiStOVáNí jako způsob, jak vrátit knihu do centra zájmu? Funguje to, máte takové ohlasy?
Jasně, hrajeme pro úplně všechny věkové kategorie. Děti do 3.- 4. třídy do knihoven chodí, čtou. To, že teenageři preferují obrazovky a elektronickou zábavu, to je prostě logické. Mají svůj svět, své chápání a pak se ke knize buď vrátí nebo ne. A ano, ten technický posun vše opravdu velmi zrychluje, to si my, kteří to v mládí nezažili, nedokážeme představit a někdy jim to tedy až zbytečně vyčítáme. A že se nám, dorostencům, po školách daří dokázat, že čtení dnes uprostřed toho akčního guláše, který se kolem nich rozlévá, není nuda, mrtvá věc a očividná pruda, to je myslím skvělé.

Předpokládám, že vy sám máte k literatuře kladný vztah, co rád čtete? A co třeba vaše dcera, čtete jí (nebo jste četl, už čte sama)?
Ano, víc toho přečtu s malou. Sám jsem při čtení už velmi deformovaný právě Listování, všechno posuzuju, jestli se to dá či nedá udělat a hrát. Občas mě to ale tak chytne, že knížku dočtu, jakkoliv vím, že pro nás není vhodná. Rozečteno mám ale vždy kolem 20 knih. Velmi často před vydáním.

Jaké máte plány do budoucna, na které knihy se třeba můžeme v blízké době těšit?
Jsme teď na turné s knihou Dobrý proti severáku, kterou diváci při večeru, kdy jsme slavili 10 let existence, označili jako nejoblíbenější Listování. Je to dokonalé, romantické a přitom velmi vtipné - neuvěřitelná kombinace! V dubnu se za námi vrátí Stephen Clarke a doprovodí nás asi v 12 městech se svým Faktor Merde. A v květnu máme další žánrovou výzvu - cestopis. Jsem hrdý, že uvedeme knihu Legenda H+Z. Tu bychom pak i rádi hráli pro školy, aby dnešní mládež pochopila, že Zikmund s Hanzelkou byli opravdu frajeři.

(zpp, bh)