Cyklus Respirium GBR, který představuje hudební díla spojena s výtvarným děním 20. století, pokračuje již čtvrtým klavírním koncertem, tentokrát i s houslovým doprovodem. Zazní zde hudební díla členů „Hudební skupiny Mánesa“ – Iši Krejčího, Jaroslava Ježka a Pavla Bořkovce.

Spolek výtvarných umělců Mánes založili v r. 1887 studenti uměleckých škol, mezi nimi např. Alfons Mucha a Luděk Marold, kteří tak pokračovali v tradici spolku Škréta, vzniklého v Mnichově, kde tehdy studovali. Prvním starostou spolku byl Mikoláš Aleš. Za dobu své existence sdružil dlouhý zástup generací českých malířů (např. M. Švabinský, J. Preisler, E. Filla, V. Špála, J. Štyrský, M. Č. Toyen, J. Bauch), sochařů (např. F. Bílek, O. Gutfreund, K. Dvořák, J. Mařatka, B. Kafka, B. Stefan,J. Wagner), architektů (např. J. Kotěra, J. Plečnik, P. Janák, J. Gočár, O. Novotný), teoretiků a historiků umění (např. A. Matějček, V. Kramář, A. Novák, J. Pečírka, Z. Wirth). Jeho zahraničními členy byli nejvýznamnější výtvarní umělci tohoto století (např. E. Munch, A. Rodin, H. Matisse, P. Picasso, M. Chagall, S. Dalí) a architekti (F.L. Wright, H. van de Velde, W. Gropius, Le Corbusier). Spolek se systematicky věnoval činnosti výstavní (od přelomu století propagaci světového umění), odborně popularizační a ediční (časopis Volné směry, ediční řada monografií Prameny, edice Zlatoroh, Knihy Mánesa).

Poté, co se Mirko Očadlík vzdal tajemnictví ve Spolku pro komorní hudbu, kde "jako buldok" prosazoval vše zajímavé v soudobé hudbě, též Krejčího a jeho přátele, ztratili tito hudebníci možnost provozovat současné umění. Tu dostal nápad Iša Krejčí. Po návratu z Bratislavy se potřeboval uplatnit a mít tribunu pro svá díla. Nebyl sám organizátor, ale měl intuici a uměl včas jednat. Jeho švagr Emil Filla, mocný vládce Mánesa, měl naštěstí široký kulturní přehled. Dovolil, aby se ve výstavní síni Mánes uspořádal 16.12.1932 večer poezie Vítězslava Nezvala a skladeb na jeho verše. Tehdy se ještě nepořádaly koncerty v galeriích a dojem z nezvalovského večera byl tudíž nezvyklý. Všem se to líbilo. A vyslovilo se přání, aby se něco podobného brzy zopakovalo. Iša Krejčí je sdělil Fillovi, který byl ochoten jit s podobným návrhem do výboru Mánesa. „Výtvarníci přijali nápad různě, ale většinou nevrle, protože si takto pouštěli muzikanty ke krajíci, do kterého dosud kousali sami a který nebyl nadměrný. Ale Filla byl Filla a koncert se tedy prosadil.“

Konal se 26.1.1933 a měl pořad jaksi manifestační, na němž se měla uvést skupina Iša Krejčí, Jaroslav Ježek a Václav Holzknecht, který hrál jejich skladby. Jako třetí autor se tu vyskytl ještě Pavel Bořkovec. Byl sice o deset let starší než Iša a Holzknecht, ale začlenil se do nové hudby „odvážným přerodem“ Podle Išova rozhodnutí musel figurovat v programu také Bohuslav Martinů, kterého Iša ctil. Koncert vyjádřil programově odlišnost této skupiny od skupiny Aloise Háby, zaměřené spíš k německým vzorům a k experimentu, zatímco Mánes se klonil k hudbě francouzské a k domácí tradici. Mezi oběma skupinami existovalo jakési přátelské soupeřství, odrážející se v občasných vzájemných kritikách. Když však později byla Hábova skupina politicky ohrožena, učinila mánesácká skupina vše, aby druhý tábor zachraňovala a kryla. Rozpory byly tedy přechodné a nešly nikdy pod dovolené meze slušnosti.

Tento koncert byl zárodkem dalších. Konaly se v nepravidelných přestávkách a chránila je výtvarnická organizace. „Vykázali na půdě Mánesa 16 podniků.“

Později přistoupil do skupiny i František Bartoš. Na koncertech byly uváděny také zajímavé skladby jiných autorů, českých i cizích. Činnost této skupiny ukončila 2. svět. válka a Ježkova emigrace. Poslední, "nostalgický" koncert se konal 8.10.1946.

V létech 1949 až 1989 byla veřejná spolková činnost zakázána. V roce 1990 ji opět obnovilo 22 tehdy žijících členů. Dnes S.V.U. Mánes sdružuje 54 malířů, 13 sochařů, 29 architektů, 2 designery a 5 fotografů. Od roku 1997 vydává spolek pro své členy a přátele „Listy S.V.U. Mánes”. Spolkový dům vystavěl S.V.U. Mánes (1930, realizace projektu arch. Otakara Novotného) jako jedno z výstavních, vzdělávacích a společenských center české kultury, provozoval je do násilného zásahu poúnorové diktatury a zrušení spolků (březen 1956). Od roku 1990 spolek usiluje o plnou obnovu svého vlastnictví a to jak mimosoudní cestou (petice k PČR, vyjednávání s výbory Českého fondu výtvarných umění a poté se správními radami Nadace Český fond umění), tak trvajícím soudním sporem Mánes versus Český fond výtvarných umění, resp. Nadace Český fond umění ve věci určení vlastnictví k nemovitostem, tj. spolkovému domu a k němu příslušným stavebním parcelám. V období do ukončení pře využívá, spravuje a udržuje spolkovou budovu správní rada NČFU s tím, že rozsah její správy je omezen předběžným soudním opatřením. Již téměř deset let se spolek dovolává spravedlnosti a dokazuje, že rozhodnutí o rozpuštění S.V.U. Mánes a zabavení jeho movitého i nemovitého majetku bylo vydáno v rozporu i s tehdy platnými zákony.

Kulturní a osvětovou činnost tohoto výjimečného uskupení si tentokrát připomeneme tvorbou členů hudební skupiny. V podání houslistky Ivy Fleischhansové – Butler a klavíristy Tomáše Víška zazní skladby Iši Krejčího, Jaroslava Ježka a Pavla Bořkovce, které nám zprostředkují a dokreslí atmosféru a energií nabitou dobu největšího rozkvětu českého moderního umění. Nenechte si ujít tento nevšední zážitek. Koncert byl připraven a nastudován zvláště pro tuto příležitost.

Alica Štefančíková