Běhání a hra na housle je pro Tomáše Olšera (41) dobrá kombinace. „Když se potřebuju odreagovat a držet v kondici, běhání v lese je pro to ideální. Dostanu ze sebe stres třeba i po turné nebo náročnějším koncertě. Máme to v rodině, táta, dříve známý novinář píšící dnes otevřeně a kriticky na vlastní blog, hrál na housle a dělal atletiku," prozrazuje hudebník.

Ale lze to i obrátit, někdy je muzika odpočinek od sportu.

Běh do Rudolfina

„Už 28. září poběžím závod z Teplic na Milešovku a večer stejný den mám koncert se Severočeskou filharmonií Teplice v pražském Rudolfinu, kde předneseme Novosvětskou. Spojím příjemné s užitečným," těší se hudebník. „Z Teplic na Milešovku je to asi 18 kilometrů, po závodě si dám sprchu a lehčí oběd a pak hurá na koncert," jen září.

Ví, že je na takové výkony stavěný. Vystačí s dechem, vždy to tak prý bylo. „Chodím po horách, v Japonsku jsem vylezl na Fudžijamu, která má zhruba 3800 metrů, bez kyslíkového přístroje. Měli jsme s filharmonií v Tokiu dva dny volna, tak jsem je využil takto. Během výstupu a sestupu jsem vypil asi dvanáct litrů vody, musel jsem je nést s sebou. Zvládl jsem to zhruba za 24 hodin beze spánku… A uběhl jsem už i několikrát maraton," vypočítává své adrenalinové zážitky Tepličan.

Svůj život profesně spojil s muzikou, hudba ho tedy živí.

„Od roku 1992 jsem působil necelých 12 let v Janáčkově filharmonii v Ostravě, nyní jsem od roku 1993 v Teplicích, kde momentálně pracuji v Severočeské filharmonii Teplice. Zároveň hostuji od roku 2000 v Pražské komorní filharmonii, kterou zakládal světoznámý dirigent Jiří Bělohlávek," prozrazuje.

Zážitek? Pražské jaro

Můj největší hudební zážitek s Pražskou komorní filharmonií? To je i můj profesní životní úspěch: Byl jsem pozván 12. května 2010 na zahájení festivalu Pražské jaro. Měl jsem tu čest si zahrát s Pražskou komorní filharmonií, která poprvé zahajovala tento významný hudební festival," nadšeně vzpomíná houslista. „Hrát na jeho zahájení, řekl bych, je asi největší pocta pro českého muzikanta."

Pražské jaro je tedy pro Tomáše Olšera velice prestižní, ale nezmínit zde své cesty do zahraničí? Nemožné!

„Nejen s Pražskou komorní filharmonií, ale také s Janáčkovou filharmonií Ostrava a se Severočeskou filharmonií Teplice jsem už zažil spoustu prestižních hudebních cest. Například jsem byl loni s Pražskou komorní filharmonií na koncertním turné v Japonsku i v Jižní Koreji a v Číně. Nemohu opomenout koncert v Tokiu, který byl pietním koncertem rok po ničivém zemětřesení a vlnách tsunami," ohlíží se Tepličan.

Ticho, tma a pláč

Zajímá mě, jak emotivní záležitost to byla pro něj samotného a jak pro publikum.

„Přistupovali jsme k vystoupení s hlubokou úctou a pokorou, ale bylo to ještě daleko emotivnější, než jsem čekal. Jak se obvykle na koncertě ctí minuta ticha po první skladbě, což zde bylo Dvořákovo Largo z Novosvětské, Japonci vypnuli světla, zhasli sál a krom minuty ticha byla i minuta tmy. To byl okamžik, na který jsme sami nebyli připraveni. V té minutě tmy začal celý sál vzlykat, brečet, hodně posmutněl a bylo to dost slyšet. Takže když rozsvítili, i celý náš orchestr musel mít nějaký čas na procitnutí, vzpamatování se. Sami jsme byli hodně dojatí, bylo to až neskutečné."

Asie Tomáše Olšera fascinovala i podporou kultury. Tím, jak si jí tam váží. „Koncertní sály i sportoviště jsou zde moderní a kvalitní. Žádné jiné budovy tam nejsou lepší. Řekl bych, že v Číně raději investují do kvalitního sportovního stadionu pro olympiádu, nebo do špičkového koncertního sálu, než třeba aby postavili jednu novou školu. Mají tam zkrátka své priority. A třeba sály v Japonsku jsou naprostá samozřejmost a naprostá špička. Řekl bych, že lepší sály na světě nemají," soudí houslista z Teplic.

„Ovšem, i Carnegie Hall v New Yorku, Royal Albert Hall v Londýně i další sály v Německu nebo ve Španělsku jsou hodně kvalitní. Ale stejně na ty japonské nemají."

S Annou Netrebko!

Nikdy nezapomene ani na vyprodaný koncert s Pražskou komorní filharmonií a s Annou Netrebko, světovou operní divou, která zpívá v Metropolitní opeře v New Yorku. Na „menším" berlínském olympijském stadionu si je užilo na 50 tisíc lidí. „To bylo úžasné," rád se ohlíží.

„Je to spíše velká zodpovědnost, nebo člověku spíš stoupne sebevědomí, po takovém úspěchu," ptám se ještě.

„Zodpovědnost je to každopádně, i sebevědomí podvědomě stoupne. Ale já se musím přiznat, že už si tyto koncerty spíš užívám. Nemívám trému a neuvažuji o odpovědnosti, automaticky předvedu ten nejlepší výkon. Vždy se připravím stoprocentně a tím, že se emotivně dostanu do atmosféry koncertu, vychází ze mě to nejlepší, co je v danou chvíli možné," říká houslista.

„Na webu YouTube jsou záznamy těchto koncertů. Zadáte si Berlin, rok 2012, naši filharmonii a Annu Netrebko a můžete si mě prohlédnout i poslechnout," dává hudebník jednoduchý návod.

Zajímá mě také, jaké cíle může mít „ještě" člověk, který už toho tolik zažil a odehrál. Vždyť pro mnohé, a nejen z Čechů, by to bylo snů splněných na celý život, ba dokonce na několik životů!

„Pro mě už zřejmě vrchol nastal a teď je třeba se na něm udržet, i proto se snažím dál sportovat. Když je houslista v kondici, pracuje mu lépe hlava a podá lepší výkon. Je to strašně znát. Kdybych kouřil, nebo byl o dvacet kilo těžší, můj hudební výkon by šel podstatně dolů," soudí.

Čeká mě Malajsie

Na co se Tomáš Olšer těší? „Od 2. do 17. listopadu, tedy i s cestou, nás čeká se Severočeskou filharmonií Teplice obrovské turné v Malajsii a Indonésii. Na pěti koncertech v období dvou týdnů procestujeme Kambodžu, Malajsii a dostaneme se i k rovníku na souostroví Borneo."

Při pracovních cestách si Tomáš Olšer rád prohlédne památky i zajímavosti architektury, ale také ve světě sportuje. „Třeba na ostrově Kjúšú na jihu Japonska jsem ve volných zlézal činné vulkány, které jsou zčásti přístupné," ohlíží se. „O již zmíněném výstupu na Fudži jsem v roce 2001 napsal i reportáž do časopisu Turistika a hory."

Jsou ale i zážitky, o které už přišel. „13. září jsem se vydal jako hostující hráč s Pražskou komorní filharmonií na týdenní turné do Itálie, hráli jsme tam tři koncerty. Ale kvůli tomu jsem propásl 15. září 1/2maraton v Ústí. Škoda, je to jedna z nejprestižnějších akcí v kraji," říká.

Děti: Hudba i sport

Jak spojit dohromady sport, hudbu a rodinu? „I to se mi zatím daří. Můj starší syn Jakub (9) běhá a hraje na housle, mladší Jan (2,5) ho pomalu začne následovat.

Tomáš Olšer doporučuje svěřit potomky do péče ZUŠ. „Důležité je, aby dítě chtělo i trošku samo. Já tomu nechal doma volný průběh, ale starší syn chtěl jednou k Vánocům housle, aby mohl začít hrát. Připravoval jsem ho, dal mu základy během školky, ale dál už je lepší ho svěřit odborníkovi v ZUŠ. I proto, aby na něj působila i jiná autorita."