Dlouhých dvacet let, vyplněných filmovými i hudebními projekty včetně pořadů o ruských písničkářích Vladimiru Vysockém a Bulatu Okudžavovi, trvalo, než se Jiří Vondrák vrátil ke své sólové tvorbě. Z alba „Šansony a písně II." už na YouTube.com zveřejnil písně „Frajer" a „Starý malíř". „Chci to udělat, jak je to v zahraničí běžné. První jmenovaný singl od února začnou hrát rádia Proglas, Hitrádio, Rádio Čas, Country Rádio," věří a těší se Jiří.

Obě písničky jste psal s Radimem Smetanou. Kdo to je?
Je hudební dramaturg České televize, se kterým jsme točil všechny své filmy. Tedy cyklus Básníci Evropy, Legendy folku a country, Uprostřed běhu… Hrával v kapele Michala Tučného, napsal i muzikál, je vynikající instrumentalista a skladatel.
Naše spolupráce je skvělá. Dodám mu text, on ho zhudební třeba třikrát, než jsme oba spokojení. Autorsky spolupracujeme čtvrtý rok.

Z náhodných nápadů

Popíšete teď příběhy svých písniček.
Nemůžu napsat příběhy svých textů, prostě nejsou… Vyrostly z náhodných nápadů, pocitů, které byly vždy odrazem minulých situací, smutků, stesků, pocitů beznaděje, či radosti…

Má album jednotné téma?Jak vzniká?
Album má docela dlouhé porodní bolesti. Podklady byly natočeny před zhruba třemi lety. Něco jsem nazpíval předloni, ale nebyl jsem se sebou spokojenej, tak jsem víc než polovinu písní přezpíval loni v zimě. Odtud také pochází singl Frajer. Zbytek dokončím na jaře, s asi čtyřmi písničkami ze sedmnácti ještě pořád nejsme úplně spokojený.

Deska vyjde u Indies. Co ji čeká?
Doufám, že ji čeká dostatečný prodej a obliba…

Výsostně pocitová záležitost

Je toto album pocitová záležitost?
Moje nové CD, Šansony a písně II., je výsostně pocitová záležitost. Proto jsem ji téměř celou přezpíval… Svůj projev na ní bych nazval stylizovaně civilní. Je to blbej výraz, ale jinej mě nenapadá.

Řeší vaše nové texty něco?
Každej text, kterej není blbej, je buď pocitovej, nebo epickej. Ale moje texty neřeší nic. „Jen" mají názor.

Proč letos přišel čas vaší nové desky?
Mám teď konečně víc volna, nashromáždil se mi materiál, už dlouho nic nevyšlo…?
Naučil jsem se svoje písně zpívat… Zpívám je bez pompy a trochu divadelně, přestal jsem se stydět, přiznat si slabost, strach ze stáří, bolest ze samoty a stesk po blízkých lidech, kteří třeba už nejsou.

Jaká tedy vaše deska bude, nebo už je?
Celkově je ta deska docela smutná. Myslím, že je odrazem dnešní doby. Má stejnou krevní skupinu, jako moje první album, ale protože je to přesně 20 let, je asi zralejší, dospělejší. Díky času je z ní cítit i větší nadhled. Dvě desítky let člověka promění.