Vidělo tak unikátní koncertní provedení jedné z nejslavnějších desek historie populární hudby v podání desetičlenného týmu hudebníků a dvou zpěvaček okolo Filipa Benešovského (zpěv, baskytara) a bratří Kašparů. A tedy show, během níž halou zněly nejen hity Pink Floyd či Rogera Waterse, ale i další jejich písně, které mají publiku co říci. Na poselství textů klade velký důraz právě Filip Benešovský, proto publikum mohlo během celé show sledovat na projekci české překlady všech textů. A také výborné projekce, které hudbu ilustrovaly a umocňovaly vyznění slov.

„Zvuk je tu fantastický, hala hraje líp, než jsem čekal. Kluci, co to dělají s námi, jsou profíci,“ řekl o přestávce Filip Benešovský. „Moc jsem si užil hlavně písničky Raogera Waterse, se kterými souzním a doporučoval bych je jako terapii všem politikům a podnikatelům,“ svěřil se.
I přes svůj název, odkazující „jen“ k jediné desce skupiny, jsme si ve větší míře užili hudby ze tří slavných alb Floydů: vedle Strany Měsíce to byla ještě deska Wish You Were Here (Chtěl bych, abys tu byl) v úvodu koncertu a slavné Zdi ve finále show. Když jako přídavek začali technici (jako obří Igráčci) stavět na pódiu na sebe bílé cihly jednu na druhou, fanoušci Pink Floyd měli jasno. Vše odstartoval  Benešovským zpívaný hit Another Brick In The Wall, do něhož napochodovalo asi 20 dětí ze ZUŠ Bílina, začaly zpívat a ve skvělém finále s výkřiky „Hej, učitelé, nechte nás být!“ naházely školní aktovky i batůžky do publika.

Po třech letech byl hostem show i Michal Malátný, zpěvák a frontman skupiny Chinaski, velký fanoušek již zaniklých Pink Floyd. Ve velkém hitu Have A Cigar (Vem si cigáro) představoval v bílém plášti s cigaretou v ruce lékaře v rozhovoru s psychicky labilním rockerem. Profesionálně odvedená práce, silný moment koncertu!

Výkony muzikantů vůbec byly dokonalé, chybu neměl saxofon Boryše Seckého, basa Benešovského ani další muzikanti. A přímo lahůdkový zpěv dvou dívek v černém? Bez něj by byla show poloviční!

Na Floydech jsem byl v roce 1994 v Praze a tak jsem se bál, že to v Bílině bude smutné. Ale zahráli dobře, přesvědčivě,“ řekl Slávek Zachar z Krásného Března. „Nic bych z koncertu nevypichoval. Bylo to dokonalé jako celek,“ dodal.

„Některé projekce dnes byly jiné, od minula předělané. Víc reagují na současnou politiku,“ řekl Filip Benešovský. „V naší dotáčce kaskadér z Barrandova opravdu hořel. Pak jsme na něj rychle museli skočit s dekou. To bylo v roce 2007,“ vzpomínal.

V Bílině zněla hudba Pink Floyd, jak už ji od nich živě slyšet nemůžeme. Jen od jejich členů Waterse a Gilmoura (kytara). Mají na to glejt, lepší techniku i hlasy, dělají větší divadlo, jsou autory či spoluautory hudby – ale jinak se jejich podání od show Benešovského, Kašparovských a spol. asi moc neliší. Rozhodně bych si nedovolil psát o koncertu lidí, kteří do toho dávají duši i nadšení, že jde jen o nějaký revival. Proč je urážet, za to co dělají, si spíš zaslouží obdiv a podporu. Až se vrátí, nepropásněte je!

A ještě shrnutí divačky Marie Králové z Jílového. „Jedno se Filipu Benešovskému nedá upřít, a to že Pink Floyd miluje a že chce šířit jejich myšlenky v písních dál i pro české fanoušky. Texty písní oslovují posluchače i v dnešní době a úpravy vizuálních efektů upravených pro oko českého diváka, kdy se mu během písně Dark side of the moon objeví náš prezident obdivující pero, dodají písni hlubší, více český, kontext. Po vizuální i akustické stránce se nedá vydařenému koncertu nic vytknout.

Již jsme si zvykli na „Watersovský“ projev Filipa Benešovského, na hlasové přiblížení Jana Kalouse k Davidu Gilmourovi, o bratrech Kašparových a jejich hudebním umění ani nemluvě, ale na čem se nejvíce projevil vzrůst úrovně koncertů Filipa Benešovského – a je to znát výrazně jak při poslechu záznamů z Plzně, tak i třeba z jinak skvělého koncertu v Roudnici nad Labem před pár lety – a to je hlasová úroveň zpěvaček. Je nutno říci, že při koncertu mi běhal místy mráz po zádech při jejich sólech.

Pro diváky jednoznačně skvělá zábava a hudebně dokonale strávený čas při poslechu skvěle zahrané hudby jedné z nejlepších kapel všech dob,“ řekla návštěvnice z Jílového, která i pravé Pink Floyd v Praze zažila.

Jak si koncert užil Jaroslav Hron, který vyhrál vstupenky v soutěži Deníku?

Bylo to celkově hodně dobré. Trochu jsem měl před začátkem koncertu obavu z malého prostoru, malé haly a nízkého stropu v bílinské hale, aby se tam zvuk "netloukl", ale musím říci, že ozvučení, vlastní zvuk na koncertu byl vynikající, perfektní a úžasný (kéž by ho takový měli i např. IRON MAIDEN při posledním koncertu na Slávii v Edenu). Muzikanti jsou naprostí profíci, bylo vidět, že si to fakt užívají a baví je to, no a Filip B. je prostě třída. Show je celkově zpracovaná a připravená na vysoké úrovni a určitě by se líbila i samotným Floydům. Viděl jsem je už v Žatci před několika roky na dočesné a tam to bylo také úchvatné. Manželce se to také moc líbilo tak mám ještě u ní od Vás kladné body.