Princ z Rusalky zpívá s metalovou kapelou. Nevědomky

V Rusalce si Tomáš Černý zazpíval ve Švýcarsku a Německu. Nyní hostuje i v libereckém Divadle F. X. Šaldy. V rozhovoru tenor povídal o rozdílech mezi zahraniční a českou operou, rockové i metalové muzice i svých zájmech mimo divadelní a hudební svět.

V liberecké opeře hostujete v Rusalce jako princ. Stejnou roli jste hrál a zpíval v Norimberku a Curychu. Jaké vidíte rozdíly mezi zahraničním a libereckým hostováním?

Na zahraničních scénách se potkávám se špičkovými kolegy sólisty z celého světa. V Curychu zpívala Rusalku bulharská sopranistka Krassimira Stoyanova, která s touto rolí hostuje v MET a nyní v novém nastudování ve Wiener Staatsoper.

A jsou nějaké rozdíly i v inscenování oper?

Ano, druhým a velmi zásadním rozdílem je to, že v zahraničí, a zejména v německy mluvících zemích, se opery inscenují vesměs tzv. moderním způsobem. Pak je divák svědkem toho, že v Norimberku během romantické předehry přijede na jeviště baletní pár na motorce Harley Davidson s českou vlajkou, vzápětí je utopí vodník v rybníce, a ve druhém jednání záhadně znovu ožijí a tančí sólo na zámeckém plese.

V Curychu zase překvapila projekce Manhattanu se stožáry s vedením vysokého napětí.

Často jsou tyto inscenace nejen časově, ale i dějově pozměňovány. Podle toho se upraví překlad v promítaných titulcích, aby divák nic nepoznal.

V Liberci sice máme scénu s moderními prvky, jako jsou stromy z tahokovu, ale inscenace plně souzní nejen s Dvořákovou geniální hudbou, ale i s dějem Kvapilova libreta.

Jak výrazné jsou odlišnosti ve scénářích? Každý režisér si udělá inscenaci po svém, ne?

Operu zpracuje sice každý režisér po svém, ale měl by respektovat libreto jako autorské dílo včetně inscenačních poznámek, vepsaných skladatelem přímo do partitury. Tyto poznámky definují nejen dobu, ale i místo, kde se příběh odehrává, dále chování a emoční stav jednotlivých postav. Proto rád spolupracuji s režisérem liberecké Rusalky Martinem Otavou. Vytváří vztahy mezi postavami a vždycky spolu hledáme nový úhel pohledu na charakter postavy.

Liberecký plakát na Rusalku byla vcelku kontroverzní záležitost. Viděl jste ho? Dokonce jeden z herců činohry ho označil za nepovedenou věc roku 2013 v kulturní anketě našeho Deníku. Jak se líbí vám?

Jestli myslíte ten, na kterém je fotografie nahé členky baletního souboru libereckého divadla, tak ten se mi líbí moc. Má opravdu krásnou postavu.

Jak dlouho se v Německu a Švýcarsku Rusalka hrála a kolik měl princ alternací?

Jak dlouho se představení hrála nebo hrát budou vlastně ani nevím. V zahraničí se často hraje bez alternace. Po premiéře následuje blok několika představení, titul nezůstává na repertoáru trvale. Do Curychu jsem byl pozván za onemocnělého Piotra Beczalu.

Musel jste do zahraničí dojíždět nebo jste tam nějakou dobu žil? Kolik repríz jste odehrál, jak dlouho divadla Rusalku uváděla?

To záleží na tom, jestli je člověk pozván k účasti na novém projektu nebo jestli hostuje v inscenaci, která už běží a jen se vrací na repertoár. Když se nastudovává nový projekt, je nutné v daném místě žít i po dobu několika měsíců. Na rozdíl od Káti Kabanové ve švýcarské Basileji, kde jsem strávil čtvrt roku, jsem měl s Rusalkami štěstí. Byly už na repertoáru, takže stačilo vždycky několik dní.

Byl jste se podívat v Liberci i na svou alternaci? Nebo setkal jste se s nimi na zkouškách?

V Liberci se mnou alternuje Richard Samek. Jak vtipně poznamenal, byli jsme správná alternace na zkouškách jsme se vůbec nepotkali.

Je mezi zpěváky/herci, kteří se alternují, nějaká rivalita?

Rivalita je v každém oboru, stejně mezi zpěváky. Snažím se odvést co nejlepší výkon bez ohledu na srovnání s kolegy. Jediné, k čemu se snažím přiblížit, jsou špičkové výkony tenoristů jako byli Franco Corelli, Mario del Monaco, Giuseppe Giacomini nebo René Kollo.

Je to vaše první spolupráce s libereckým Šaldovým divadlem nebo jste tu už někdy zpíval?

V Šaldově divadle jsem nastudoval v roce 2006 roli Pinkertona v Pucciniho Madama Butterfly. Mělo to pro mě zásadní význam, protože jsem se na jevišti potkal se špičkovou sopranistkou Christinou Vasilevou, která dnes už trvale hostuje pouze v zahraničí. Techniku belcanta s Christinou konzultuji dodnes.

Máte nějaký vztah k Liberci? Když sem přijedete? Prohlídl jste si třeba město? Zaujalo vás něco?

Z Liberce pochází moje manželka, takže od té doby, co se s ní znám, jsem Liberec přijal jako hlavní město severní polokoule. V Liberci mě nejvíc zaujala cyklistika nebo lyžování na Ještědu a samozřejmě novorenesanční architektura, jako je radnice nebo muzeum a samozřejmě divadlo.

Na vašem webu jsem se dočetla, že jste v zahraničí považovaný za specialistu českého, a zejména Dvořákova, koncertního repertoáru. Jakou jeho tvorbu preferujete, máte nějakou oblíbenou skladbu?

Od Dvořáka mám nejraději jeho violoncellový koncert a 8. symfonii. Z jeho koncertního repertoáru nejraději zpívám hororovou Svatební košili. Z oper jednoznačně vítězí Rusalka, i když musím přiznat, že setkání s poslední Dvořákovou operou Armida mi přichystalo příjemné překvapení. Od té doby nechápu, proč se tak málo inscenuje.

Určitě vás baví i jiní čeští autoři. Jací?

Smetana, Fibich, Suk, Janáček, Martinů můžeme být hrdí, jaké skladatele dala světu naše malá země.

Co zahraniční? Posloucháte vážnou hudbu i doma?

Nerad používám termín vážná hudba. Co je třeba na Prodané nevěstě vážného? Klasickou hudbu poslouchám rád a často. Baterky dobíjím při Rachmaninovových klavírních koncertech. Mojí poslední vášní je zapomenutý rakouský skladatel Hans Rott, od něhož se Gustav Mahler inspiroval natolik, že ho přímo hudebně citoval. Když nastudovávám nový projekt, tak zpravidla doma poslouchám ticho.

Máte rád i něco ze současné muziky, nebo dokonce i nějakou populární nebo úplně odlišného žánru, než je opera (metal, rock, pop, country…)?

Určitě, jako kulisu si pouštím Abbu, Pink Floyd, Queen. Na techno a hard rock mě moc neužije. Překvapivě zpívám na CD se symfonickým metalem švédské skupiny Therion.

Překvapivě? Takže nevědomky?

Jak se tam můj hlas dostal, nemám nejmenší tušení. Dozvěděl jsem se to díky komentáři pod mým videem z Rusalky na Youtube.

Kdy jste začal se zpíváním a jak jste se dostal k opeře?

To by vydalo na celý rozhovor. Původně jsem inženýr vystudoval jsem obor technická kybernetika na elektrotechnické fakultě na ČVUT. Od dětství jsem přes 20 let hrál na klavír a postupně díky několika náhodám, jako že táta byl operetní pěvec, nebo že jsem potkal správné lidi ve správnou chvíli, jsem se dostal přes Národní divadlo v Praze až na prestižní zahraniční scény.

Co děláte ve volném čase, když zrovna nezpíváte v opeře?

Buďto se učím nové role anebo totálně vypnu. Moje profese vyžaduje komplexní nasazení, takže je pak člověk úplně vyždímaný. Nicnedělání mi obvykle dlouho nevydrží, tak aspoň na chalupě naštípu dříví nebo si jdu zaběhat, projet se na kole nebo zalyžovat.