Vladimír Páral v Činoherním studiu potřetí! „Po inscenacích jeho románů Profesionální žena (1975, 1996) a Milenci a vrazi (1991) zveme na divadelní adaptaci Soukromé vichřice (1966), jeho rané prózy s podtitulem Laboratorní zpráva ze života hmyzu," uvedla Jana Válková, produkční Činoheráku. Ústecké divadlo uvádí inscenaci v sezóně 2012/2013 nazvané Všechno je v tobě.

Soukromou vichřici, obraz soukromého a pracovního života dvou manželských a dvou mileneckých párů, zaměstnanců ústecké chemičky, osudy plné sexu a dychtivosti jako východiska z monotónnosti a šedi, nastudoval v Ústí česko-německý režisér Thomas Zielinsky. Ten, jehož hra Strange Love s Markem Taclíkem v hlavní roli „vstoupila do dějin Ústí".

Trošku je cítit, že scénář k Soukromé vichřici pro Činoherák psala žena, dramaturgyně ČS Veronika Musilová Kyrianova. Cítíte to tam také?
Thomas Zielinsky: (smích) Nad tím jsem se moc nepozastavoval. Ale teď, jak to říkáte, ano máte pravdu. Díky ní víc ukazujeme názory manželky (Nataša Gáčová) šéfa z chemičky (Kryštof Rímský). Její úhel pohledu je méně cynický, než pohled autora, Vladimíra Párala.

Navrch drsný sex

Překvapila mne scéna plná sexu, která není od Párala. Citace ze slavné erotické a porno knihy „Justina čili prokletí ctnosti" z pera Markýze de Sade…
Bohunka (host ČS Eva Kodešová pozn. aut.) v té scéně jede domů za maminkou a vezme si omylem jiný svazek. Ráda čte, protože se nudí, v Páralově originále samozřejmě nečte Justýnu. Ale nám se hodila ke scéně, kdy na svobodárně „balí" Standu Kociána (Petr Panzenberger). Navíc nám ta „zakázaná slova" k cynickému pornu, které Páral napsal, vysloveně seděla…

Jak ve vás rezonují Páralovy „šedesátky"? Ony časy, které v Ústí nad Labem prožil?
Krásná výstava fotografií z té doby ve foyer Činoheráku, to je velký zdroj inspirace. Také procházky městem… Předevčírem jsme se jím procházeli s hudebním skladatelem Ivanem Acherem a nezměnilo se tu od 60. let skoro nic. Takže jsem pochopil, proč je tu teď hejtman z KSČM. Asi to tak má být, nevím…

Nemáte dobové kostýmy, Páralova písmenka bohatě stačí?
My chtěli kostýmy spíš bezčasé, proto třeba i ta scéna jakoby narychlo. To může být chemička, ale třeba i peklo.

To, co na jevišti vidíme krom židlí, je tedy světlík, ventilace či jakési „Pánubohu do oken"?
Je to konec nějakého komínu… Když přijíždím do Ústí, otevře se mi prostor a vidí všude v krajině komíny; jimi a továrnami je krajina zasažena. Takže se nám líbilo, mít na jevišti konec komínu. Něco, čím jde pára z jeviště ven, když se to dole všechno natlakuje… V té hře sice říkají třikrát „Bože", ale je to samozřejmě hrozně bezbožné.

Petr je Landovský!

Souvisí inscenace se slavným filmem Hynka Bočana (1967) s pány Somrem a Landovským?
Mně přijde, že Landovský je právě náš mladej Standa Kocián (Petr Panzenberger) . Je mu ve filmu dost podobný, má velký nos… A souvislosti? Film se mi líbil, viděl jsem ho víckrát. Jen se v něm moc nemluví, Bočan si použil málo dialogů z knížky, což ale u nás na jevišti nešlo. Ale zase tam má krásné obrázky, třeba jak prší na okno, Standa Kocián je pořád pod plachtami, pozoruje je na chatě a prší…

Co vám na Páralově textu připadá děsivé, šílené?
Když jsem knížku poprvé četl, říkal jsem si: „Jak to, že někdo tak poměrně mladej napíše tak cynickou věc?"
Pak jsme to začal zkoumat a jak jsme se do toho bořili, přišlo mi, že ty paralely jsou blízké dnešku. Říkali jsme si, že je to o období, kdy je jakýmsi zvláštním způsobem vše dovoleno. Dnes na internetu čtete, kdo s kým spí a vše je tak bezbožné… Páral mi „sedí" na dnešek, i proto jsme nedělali kostýmy z tenkrát.
Dnes se jezdí po dé osmičce 160, protože to je v této společnosti bohužel asi běžné. Chybí morální vzory, nemá nám kdo ukazovat, jak se chovat. Z dominance sexualitou Páral vycházel ve svém cynickém vnímání člověka. Jste silnej samec, takže jedinej, kdo vás může „sejmout", je mladší samec. U nás tedy Standa Kocián.

Páral? Chytrý i drsný inetelktuál

Říkáte samec, dost lidí si zase myslí, že Páral byl „pěkný kanec"…
I já si to myslím. Určitě byl, a opravdu pěknej. Myslím, že nemůžete psát něco takového, když se vám ty věci nestanou. O tom jsem přesvědčený! takový chytrý intelektuál, ale přitom někdy drsný…
My jsme se o tom samozřejmě bavili tady mezi sebou, jestli můžou být takové typy eroticky přitažlivé. Na začátku všechny holky říkaly: „Ne, v žádném případě. Ale ke konci jsme se dopracovali k tomu, že takoví ti ňoumové, to taky není ono. Tak asi jo.
Vždyť proč mají mocní muži milenky? David Rath byl slavnej, že má hodně milenek, postavil jim i baráky. Chudák.

Na jevišti zní co chvíli chemické termíny, různá čísla, výsledky z chemičky. Musel jste si pro hru nastudovat něco o chemii?
Nemusel, a ani nechtěl. Tomu jsme se vyhnuli, já chemii ve škole úplně nenáviděl.

No vidíte, a my tu v tom žijeme.
(smích) Já vím…

SOUKROMÁ VICHŘICE V ÚSTÍ:

Dramatizace a dramaturgie: Veronika Musilová Kyrianova
Scéna a kostýmy: Andrej Ďurik
Hudba: Ivan Acher
Režie: Thomas Zielinski

Osoby a obsazení

Bohunka Austová: Eva Kodešová j. h.
Inka XY: Klára Krejsová
Mirek Machulka: Jiří Maryško
Standa Kocián: Petr Panzenberger
Áda Vinš: Kryštof Rímský
Joža Vinšová: Nataša Gáčová
Joska Nejtr: Matúš Bukovčan
Ida Nejtrová: Anita Krausová

Repríza v úterý 20. 11. 2012 od 19 hodin (zadáno). Repríza ve středu 28. 11. 2012 od 19 hodin. (Vždy v Činoherním studiu v Ústí nad Labem.)

web: www.cinoherak.cz