Druhý den 9. ročníku akce Žafest 2014 bude v sobotu od 13.00 v přírodním areálu Lesoparku Osmička ještě pestřejší, než pátek s punkem (Kohout plaší smrt), bigbítem (Byl pes) a netradiční hudbou etnickou (Čankišou).

Po osobitém písničkáři Koubkovi (a před výborným ska orchestrem Queens of Everything) na Žafestu v sobotu od 18.30 hrají teplicko pražští Už jsme doma. Tedy kapela, jejichž melodické hard core chorály miluje i svět, zvlášť USA a Japonsko. Jenže Wanek a spol. také natočili hudbu k Večerníčkům i filmům a mají řadu dalších aktivit. „Jakých?", zajímalo Deník.

„Na podzim budeme dokončovat druhou třetinu celovečerního loutkového animovaného sci-fi muzikálu Lajka režiséra Aurela Klimta. První třetina už je hotová, na druhé budeme dělat teď a na té třetí, až se na ni seženou peníze," prozradil Míra Wanek.

Zahrajeme pro děti

A co děláte během léta, tedy kromě koncertování?
Připravujeme se na jeden velký koncert. V Plzni se totiž rozhodli, že nás 8. září se symfonickým orchestrem postaví na náměstí. Symfoňák bude hrát nějakou klasiku, ve které budeme částečně účinkovat i my. Budou tam i dětské písničky, protože se to trošku váže k zahájení školního roku. Zazní obecné dětské písničky, ale i ty naše z Večerníčku Krysáci z představení, se kterým teď s krysáckými písničkami budem jezdit právě se symfonickým orchestrem. No a třetina koncertu by měly být písně Už jsme doma s orchestrem. Velká specialita!

A pak už přijde vaše další Japonsko, že?
Jo, hned na to koncem září odlétáme na čtrnáct dní do Japonska. Tam se mi poštěstilo udělat třináct až čtrnáct koncertů, což je zatím rekord. Už jsme tam sice byli třikrát, ale nikdy to nebyly víc jak tři koncerty. Minule jsme byli v Tokiu, Nagoye, Ósace a Kjótu, tentokrát to bude rozšířené ještě o Hirošimu, Kobe a další města. Na to se moc těšíme.

Jenže to je teprve začátek, že?
Jak se vrátíme, chtěl bych se pustit do písniček pro nové album, ale taky začneme velmi intenzivně pracovat na příštím roku, bude náš výroční. Rok 2015 bych rád pojal jako celý rok oslav, rok výjimečných věcí. Kromě jiného jako nejhlavnější věc chceme vydat ilustrované partitury všech skladeb Už jsme doma. Á jestli se to podaří, zatím je to jen sen, totální teorie (šťastný smích), tak to bude opravdu Dílo. Rád bych ve formátu A2 odhadem šest set, možná sedm set stránek. Vše by to mělo být ilustrované Martinem Velíškem, byla by to zábavná a velmi raritní kniha. Doufám, že se na to najdou finance, aby knížka byla i finančně dostupná. Aby nestála deset tisíc… Když se podaří za cenu kolem tisícovky, věřím, že si ji lidi rádi koupí, protože bude opravdu dost výjimečná.
Navíc jsme dostali nabídku z Francie, že by udělali reedici naší prostorové knížky, kterou jsme udělali k desátému výročí, a pak novo prostorovou knížku zřejmě na bázi tématu Kry, jak chceme pojmenovat naše nové album. A v Polsku i ve Francii chtějí vydat zpětně všechny vinyly, které jsme zatím udělali. Vydalo by se to s nově pojatými obaly s překlady textů do minimálně čtyř jazyků… Je toho zkrátka hodně, máme se všichni na co těšit.

Už 21. srpna jedete po roce do rumunského Banátu na benefiční festival pro krajany. Chystáte příští rok ke „30" jako správní světoběžníci další turné?
Příští rok v dubnu máme mít severoevropské turné asi třiceti koncertů a na podzim jihoevropské turné taky asi třiceti koncertů společně s kapelama. Jedná se o tom, že to jihoevropský bychom měli jet společně s No Means No a to první taky s někým zhruba tohoto kalibru. Plány jsou velmi rozsáhlý, je toho poměrně hodně, ale co z toho se podaří… Jako vždy do toho může vstoupit Kmotr Peníze, který může všechno zatrhnout. Ale já se nikdy nevzdávám… Zajímavé třeba je, že už jsem byl na Špicberkách studovat kry. Pojímám to opravdu zodpovědně a věřím, že se vydání nové desky s naším výročím pěkně propojí.

Rumunsko: 39. stát!

Je pro vás zásadní, zahrát si ve prospěch Banátu?
Já to řeknu trochu s nadsázkou: „Bude to pro nás třicátá devátá země." Jsem rád, že další přibývají. Ale je to samozřejmě čím dál těžší, získávat ty nový zářezy do pažby. Ale Rumunsko je jeden z nich. My jsme loni podnikli první pokus tam zahrát. Přijeli jsme, už jsme se chystali na pódium, ale přišla bouřka, vyhodila pojistky a ty se daly dohromady až druhý den v poledne. A taky byl tak obrovskej slejvák jen během půl hodiny, že všechny zásuvky, všechno bylo plný vody, takže se nemohlo hrát. My tedy jen přespali a druhý den jsme jeli zase domů.

To jste loni dopadli podobně, jako Ille, Olga Königová s kapelou.
To asi všechny kapely, co měly hrát těsně před náma nebo hned po nás…

A letos už konečně budou hrát…
A my to samý. Máme to tentokrát ne v sobotu, jako minule, ale budeme hrát ve čtvrtek, na začátek festivalu. A budeme doufat, že nezaprší a nezabouří zrovna v té chvíli, kdy máme jít na pódium. A že si tu třicátou devátou budu moct konečně zapsat. A pak už zbývá jedna země, abychom konečně tu čtyřicítku pokořili.