Básníci nikdy neměli na růžích ustláno. Poezie je žánr stylizovaný a vyjadřuje situace povýšené do metafor, a ta vyžaduje zkušené čtenáře, vnímatele, kteří dokážou dešifrovat poselství ukrytá pod i nad slovy. Možná i to zapříčinilo, že tolik básníků se zdálo minulému režimu nebezpečných tak, že je zakázali.

Po první záplavě básnických sbírek po listopadu 1989, kdy se vydávalo, co kdo měl doma (protože opravdový básník tvoří i ve vězení), nastal útlum. Nejvíc se o něj postarala surová aplikace zásad tržního hospodářství, která svými daňovými předpisy degradovala knížku na zboží v úrovni svíčkové.

Dnes je situace taková, že literární skvost, jakým je básnická sbírka, je při malém nákladu prodělečný a nakladatel si ho nemůže dovolit vydat, o honoráři pro autora vůbec nemluvím. Skuteční básníci se však nevzdávají, důkazem toho je „Schodiště příběhů", almanach české poezie 2013, na jehož vydání se spolu se známým básníkem a editorem Vladimírem Stiborem sešli čtyři další autoři příbuzného vidění, ale rozličného osobního ladění.

Zatímco Vladimír Stibor tvoří báseň ze vzrušených obrazů podobně jako Karla Erbová (kdysi její sbírky ilustroval Miroslav Houra), která rozvíjí své fantastické vize i do budoucna, Magdalena Pokorná nezapře ve stavbě verše prozaičku a hlavně malířku.

V almanachu jsem s potěšením našel i dvě Severočešky, začnu duchcovskou Věrou Bartoškovou. Klíčem k jejímu ukázněnému střídmému výrazu, který nepotřebuje mnoho slov, je báseň „Když táhnu krajinou"; odtud se odvíjí i její pohled na svět. Druhou z nich je ústecká Táňa Nováková, básnířka, která se vynořila zralá ve zralých letech a přitom se zmocňuje skutečnosti s mladistvou obrazností.

Prostě tenhle almanach je radost a zážitek číst, sešlo se v něm pět básnických osobností z pomyslné I. ligy poezie. Knížku zajímavě ilustrovala Alena Stiborová, vydal ji nakladatel Milan Hodek.

Ladislav muška, prozaik z Ústí nad Labem, předseda Severočeského klubu spisovatelů

VĚRA BARTOŠKOVÁ

„Poezie"

Až se otevřou
všechny brány zahrazených
krajin
až se vrátí zákruty
pramenů
křivky potoků
vedlejší ramena řek
a opět se v příhodnou dobu
rozvodní říční
nivy

vystoupí z ranní mlhy

o r o s e n á

s obtěžkaným klínem
právě počatého
dne

TÁŇA NOVÁKOVÁ

„děčínský kamenný most přes ploučnici"

to někdo pohodil hřebínek
s vylámanými
kamennými zuby
přes ploučnici
u všech svatých
tři kluci to viděli

václav
vít
a johánek

(však dodnes tam stojí
a čekají
na měsíční noc
kdy budou moci
s ním rozčesat
dlouhé vlasy
kolemjdoucím slečnám)