Noviny potřebují něco třaskavého do titulku, nějakou zemanovinu, nad kterou se budou čílit jeho odpůrci na sociálních sítích a u piva a za břicho popadat jeho příznivci tamtéž. Příjezd hlavy státu je událost pro úřady a navštívené podniky významná, ale přiznejme si přeceňovaná.

Na besedách padají stejné dotazy i odpovědi, ve firmách stejné zdvořilostní fráze. Nebýt Miloš Zeman figurou tak rázovitou, byla by to nuda jako reportáže ze sklizně řepy z roku 1985. Jeho návštěva v kraji není událostí zásadní, natož historickou. Takovou ostatně není ani samotné prezidentování, ať už trvá pět nebo deset let.

Hlava státu je u nás funkce spíše ceremoniální, prezident coby jedna z autorit může nanejvýš korigovat nebo vychylovat nálady ve společnosti. V digitálních učebnicích našich vnuků bude mít heslo Zeman jeden odstavec, Klaus odstavce dva (protože privatizace) a Havel odstavce tři (protože revoluce).

Když ale nemají noviny šílet ze Zemana, z čeho tedy? Z voleb, přeci. To je událost, která určí směřování celé země. Mají nabízet rozbory prohlášení a slibů politických stran a analýzy toho, jak se chovaly v předešlém období. Ano, je to činnost nudná, ale potřebná.

Rozklíčovat zjevné pitomosti je jednou ze schopností zástupců rodu homo sapiens sapiens, tak se nenechme opít rohlíkem.

Michal Dvořák