Co mě ale překvapilo, když jsem nedávno procházel žatecká sídliště, byl častý „neviditelný binec“. Ten, který uvidíte jen když sejdete z chodníků, přiblížíte se blíže domům, projdete pod okny. Co najdete? Často kosti. Rybí, kuřecí. Nezřídka zbytky z kuchyně, slupky od brambor a zeleniny. A vůbec další kuchyňské odpadky. Nejčastěji ty, které zapáchají. A najdete je nejen pod okny, ale i různě po trávnících.

Proč někteří lidé odpad nevyhodí do koše a pak neodnesou do kontejneru? Co je vede k tomu, aby takový nepořádek třeba hodili z okna nebo jinak „vytrousili“? Nechtějí, aby jim doma zapáchal… Místo toho, aby ho hned vynesli, zbaví se ho „pohodlněji“. Hlavní přece je, aby jim to nesmrdělo doma.

Takovým lidem nic nevadí, že dělají nepořádek kolem svého domu. Že tam mohou přilákat nějaké ty mazlíčky, rozumějme nechtěné hlodavce. Je jim jedno, že to zapáchá okolo. Je jim jedno, že to může sníst a ublížit si venčící se pejsek. Hlavně, že je to netrápí doma.

Petr Kinšt, Žatecký a lounský deník
Komentář: Bourat? Ano. Ale ať město vyřeší „své“ černé stavby

A tak je to poslední dobou, zdá se mi, stále častěji i v jiných situacích. Moc nás nezajímá, co se děje za zdmi našeho útulného, čisťounkého a vyladěného bytu. Jsme k okolí často lhostejní. K tomu, co se děje okolo, ve městě, v regionu. Přestáváme být ochotní udělat něco navíc pro to, aby i okolí fungovalo, bylo hezké. A pak jen nadáváme, jak to tam a tam vypadá. Často se soustředíme jen a jen na to naše, na náš komfortní a uklizený prostor.

Co s tím? Zkusme se zaměřit více i na okolí, nebojme se, náš klid tím neztratíme a když „uklidíme“ i okolo, budeme se zajímat, bude i naše okolí více k žití.