V Žatci se na zrekonstruované Nerudovo náměstí měla postavit bronzová socha Chmelového koně. Návrh přišel bez větší diskuze. Na dílo se během pár dní, kdy se s ním měla poprvé možnost seznámit veřejnost, snesla vlna kritiky. Někdo koně s půllitry označil za nevkusného, jiní říkali, že není originální, další argument byl, že nijak nesouvisí se Žatcem. Na druhou stranu se ale možná někomu líbil. Zastupitelé, kteří měli už jen rozhodnout o tom, zda bude mít půllitry místo kopyt, návrh smetli ze stolu. A rozhodli dobře.

Petr KinštZdroj: Deník/Karel Pech

Zvolený postup byl špatný. Jako kdyby manželé, kteří o všem rozhodují společně, stavěli dům. Jeden ho navrhl sám a druhému dal pouze k rozhodnutí, zda chce, aby měl modrou nebo červenou fasádu.

Zastupitelé Žatce a hlavně obyvatelé města byli postaveni podobně před hotovou věc. Přitom umělecká díla ve veřejném prostoru jsou citlivé téma. Lidé je mají na očích. Naštěstí nedošlo k tomu, co se stalo v Žatci před dvanácti lety. Zastupitelé tehdy těsnou většinou hlasů rozhodli o vydláždění trávníku na náměstí a výstavbě kašny. Bez žádné diskuze s lidmi. Rozhodnutí padlo i přes petici proti s více než tisícovkou podpisů. Dodnes je podoba kašny terčem obhroublého vtipu o tehdejším vedení města.

Nyní správně padlo rozhodnutí vrátit se na úplný začátek. Tedy vypsat soutěž, ze které vzejdou návrhy možné podoby uměleckého díla. Náměstí se zatím zrekonstruuje a bude tak zřetelnější, co se tam hodí víc a co méně. Samozřejmě by to už nyní chtělo rozhodnout, zda dílo bylo osvětlené, zda u něj bude voda, aby se pak nemuselo do nových povrchů kopat.

A možná by třeba ani žádná soutěž být nemusela. Jak někdo navrhl, na Nerudovo náměstí by se mohl umístit lev. Ten co stál u radnice jako součást pomníku Žatečanů, kteří padli v první světové válce. Nyní se nachází nedaleko Máchova jezera. Do města by se měl vrátit třeba už jenom kvůli tomu, že se na něj tehdejší Žatečané finančně skládali a přijali ho tak za svůj. Lev patří do města. Na rozdíl od koně. I když chmelového.