Nedávná smrt tříletého Marečka v Lounech přinesla mnoho reakcí a silné emoce. Podle všeho ho utýral jeho otčím, který žil s matkou chlapce. Skoro hned po tragédii se na facebookových profilech těchto dvou mladých lidí objevily stovky komentářů. Většina vulgárních, plných výhrůžek a nenávisti. Každý se se svými emocemi vypořádává jinak, budiž.

close Petr Kinšt info Zdroj: Deník/Karel Pech zoom_in Jeden komentář ale stojí za zmínku. „Pojď mezi nás a popros o trest,“ psala pisatelka mámě zemřelého chlapce. Co tím myslela? Ta slova působí, jako kdyby jejich autorka byla členkou nějakého samozvaného společenství, které rozhoduje o vině a nevině. A výši trestu. V kontextu ostatních její komentář vyznívá, že by mladá žena měla poprosit, aby ji dav pověsil na nejbližší strom nebo utopil v řece Ohři. Nebo ukamenoval? Žijeme ve 21. století, o vině a nevině u nás rozhodují soudy.

Tragédie v Lounech se nestala nikde ve vzduchoprázdnu. Ne ve světě sociálních sítí, chlapec zemřel skutečně. Mnozí pisatelé na nich komentují, jak kluk trpěl, měl modřiny, podle dalších jeho tělo bylo popálené od cigaret. Jeho otčím byl často agresivní a dítě bil už dlouho, uvádějí někteří.

V tom případě se vnucuje otázka, pokud je to pravda, proč nikdo z pisatelů obeznámen se situací na problém v rodině neupozornil. Sociálku, policii. Máma se k tomuto kroku neodhodlala, podle svých slov se bála, že o dítě přijde. Možná by přišla, možná ne. Takhle o něj přišla definitivně.

Ředitel Fondu ohrožených dětí Jan Vaněk celý případ označil za katastrofu a vyzval, aby lidé nebyli lhostejní a nebáli se na týrání upozorňovat. Lidé musí být také vnímaví ke svému okolí, aby si něčeho takového vůbec všimli. Teprve pak mohou pomoci.

Určitě by stálo za to, na chvíli se ze sociálních sítí „odpojit“, rozhlédnout se kolem sebe a zjistit, zda nežije někdo v okolí, kdo takovou pomoc potřebuje. Pak by onen komentář zněl: Pojď mezi nás a my ti pomůžeme.