Za pár dní tomu bude 76 let, kdy bývalé Československo osvobodily spojenecké armády. Sověti, Rumuni, Američané a další, přičinily se i československé jednotky. Letos stejně jako loni připomínky tohoto výročí probíhat příliš nebudou, kvůli pandemii covidu se žádné větší pietní akty ani společenská setkání nechystají.

V květnu roku 1945 nepanovala v nynějším okrese Louny všude stejná situace. Na Lounsku bydleli převážně Češi, nadšení tam bylo větší. A to i v souvislosti s tím, že okupanti stáli v období války za smrtí řady z nich. Většina obyvatel Podbořanska a Žatecka naopak příchod Rudé armády nevítala, území tehdy obývali především Němci. Tušili správně, mnoho z nich bylo těsně po válce zabito.

Zdaleka ne všichni tehdejší místní lidé tak události konce druhé světové války vnímali jako osvobození. Pro většinu obyvatel naší republiky to ale osvobození bylo. Stejně tak je historickou skutečností, že největší podíl na něm měla Rudá armáda.

Vztahy Čechů a Rusů pošramotila dlouhá léta socialismu, srpnová okupace v roce 1968, v poslední době jim daly ránu okolnosti kolem výbuchů v muničním skladu ve Vrběticích na Moravě. I přesto bychom neměli zapomínat, že to byla právě Rudá armáda, která se o osvobození Čechů od německé okupace zasloužila nejvíce. A že to byli její vojáci, obyčejní lidé, kteří za to mnohdy zaplatili životem.