V minulých dnech zazněly dvě zprávy, které se týkaly věznic v okrese Louny. Odsouzený, který si odpykával trest v Novém Sedle na Žatecku a pracoval v nedalekých Čeradicích, utekl. Druhá informovala o dvou malujících vězeňkyních z Drahonic na Podbořansku, jejichž obrazy, reprodukce děl slavných malířů, jsou vystavené na hradě Krakovci a chystá se jejich aukce. Výtěžek pomůže dětem z dětských domovů a sociálně slabých rodin.
Obě zprávy mají jedno společné, připomínají, že odsouzení ve věznicích pracují. V Čeradicích se vězni, kde s nimi mají i přes aktuální útěk jednoho z nich dlouhodobě dobrou zkušenost, třeba podíleli na obnově místní kaple. Nyní pomáhají s proměnou bývalé školy na komunitní centrum pro seniory. A i ženy, jež si odpykávají své tresty v Drahonicích, jsou prospěšné svému okolí. Uklízejí, zvelebují, na zmíněném Krakovci jedna z odsouzených v sezoně provází návštěvníky hradu.
V kontextu těchto zpráv se může zdát, že Nové Sedlo i Drahonice jsou „fešácké“ kriminály a odsouzení si ani takové zacházení nezaslouží. Že ti lidé byli za něco potrestáni a naše společnost je na ně až moc hodná.
V českých vězeních je mnoho recidivistů, kteří se nikdy nenapraví. Pokud budou na svobodě, dřív nebo později budou škodit. Je tam ale část lidí, kteří jsou za mřížemi poprvé, ocitli se tam svou nedbalostí nebo morálním zaváháním. A ti by pracovat, pokud se ve věznici chovají bez problémů, a být tím prospěšní, mít možnost měli.