Soudem objednaný revizní znalecký posudek, který zpětně ohodnotil cenu domu, to ale vyloučil. Vyčíslil, že město naopak prodalo dům ještě o padesát tisíc korun výhodněji. Státní zástupkyně obžalobu stáhla zpět a tím se soudní proces završil.
Pro obžalované zastupitele, kteří po dlouhých třech letech slyšeli verdikt nevinní, to ale neskončilo. Chtějí satisfakci. Morální i finanční. Upozorňují na chyby, kterých se orgány činné v trestním řízení dopustily. Úplně čistě z toho nevyšel ani soud. Ten ve svém prvním rozhodnutí zastupitele potrestal peněžitou pokutou. Pokud by tento rozsudek přijali, přiznali by svou chybu. Nepřijali jej, chtěli hlavní líčení. A u něj se dočkali zproštění viny.
Z nezávazného vyjádření Ministerstva vnitra vyplývá, že k celé kauze vůbec nemuselo dojít. Podle zákona obce a města musí svůj majetek využívat účelně a hospodárně v souladu s jejich zájmy a úkoly. Mohou s ním disponovat i ekonomicky méně výhodně, je-li takový krok obhajitelný určitými legitimními, tedy mimoekonomickými, důvody. A tím prodej chátrajícího domu, aby ho někdo jiný opravil, být mohl. Pokud jsou k tomu důvody, může město prodat majetek i pod cenou.
Město Postoloprty i obžalovaní nyní žádají stát o odškodné. Chtějí omluvu a peníze. Pět milionů korun požaduje město za zásah do své pověsti. Je velkou otázkou, jak celá kauza do jeho pověsti zasáhla. Naopak požadavek na dva miliony korun, které chtějí dotčení zastupitelé z titulu ochrany osobnosti, je zcela na místě. Za tři roky trestního stíhání pro nic za nic by odškodné od státu dostat měli.
