Piazzetta. V Lounech není moc témat, která by se probírala mezi lidmi častěji. Úprava náměstíčka před Vrchlického divadlem. Někdo ji vítá, někdo odsuzuje.

Petr Kinšt

Na ploše u divadla se objeví černobílá kompozice lounského rodáka a umělce Zdeňka Sýkory. Stavební práce začaly loni v červnu. Původní povrch se vyboural, vybetonoval se nový. Nyní chybí jen nátěr kompozice. Nanesení finální vrstvy se několikrát odložilo. Nejdřív bylo teplo, pak zima. Kompletně mělo být hotovo loni v září, pak v listopadu, dalším, zatím posledním stanoveným termínem je letošní červen.

Dílo Zdeňka Sýkory na piazzettě bude mít podobu černobílé geometrické kompozice z roku 1962, kterou navrhl původně na železnou protipožární divadelní oponu. Ta zmizela během rekonstrukce lounského divadla v letech 2001 až 2003.

V roce 2020 uplyne sto let od narození Zdeňka Sýkory. Ve veřejném prostoru bylo realizováno více než deset projektů podle jeho návrhů. Za svého života vytvořil dvě díla, po kterých lidé chodí. Tedy jako v případě piazzetty v Lounech. Pro nizozemské město Gorinchem v roce 1974 a pro Litvínov v roce 1977. V jeho rodných Lounech, kde prožil celý život, bychom ale nějakou jeho realizaci ve veřejném prostoru dnes nenašli. A právě návrat jeho díla do města je jedním z argumentů zastánců úpravy piazzetty. Hovoří o dluhu města vůči umělcovi. O umělecké hodnotě díla. Častý argument proti je vysoká cena. Úprava náměstíčka se všemi studiemi a projekty se pomalu šplhá k deseti milionům korun. Vodou na mlýn odpůrcům projektu je také zmíněné protahování stavebních úprav před divadlem.

Až si v Lounech budou příští rok připomínat sto let od narození umělce, těžko si představit, co by se ještě muselo stát, aby se v té době lidé neprocházeli na náměstíčku před divadlem po jeho mozaice. Čas ukáže, zda to byl dobrý nápad. Zásadní bude, aby se lidem po ní dobře chodilo, aby nátěr vůbec vydržel. Jedině tak bude mít šanci se zařadit mezi zajímavá místa Loun.