Z toho, co se děje kolem městského koupaliště v Lounech, by se jednomu zatočila hlava.

Vezměme si to od začátku. Nájemce, společnost Barokní špitál podnikatele a zastupitele Josefa Klesala, žádá po městu vyplacení částky 2,7 milionu korun na splacení úvěru za tobogany a oplocení. Přitom tvrdí, že provoz areálu je ztrátový a nastiňuje scénář, že by mu věřitelé atrakci mohli zabavit.

Kolegové zastupitelé mu uvěřili, město od něj tobogany odkupuje a ukončuje nájemní smlouvu. Je vypsáno řízení na nového provozovatele, do kterého se ale k všeobecnému překvapení opět hlásí bývalý nájemce. Právě ten, který tvrdil, že provoz je ztrátový. Teď už ale vlastně asi není, když nemusí splácet tobogány.

Výběrová komise vzápětí ale Barokní špitál ze soutěže rychle vyřazuje, avšak neoprávněně. Nikdo si nevšiml nesrovnalosti v požadavcích a hodnotících kriteriích. Komise hodnotila i návrh nájemní smlouvy, která ale v požadovaných dokumentech, jež měli zájemci předložit, uvedena nebyla, a proto ji Barokní špitál nedodal. Když ale nájemní smlouva nebyla uvedena v požadavcích, dodali ji ostatní zájemci? Přečetli si snad podmínky výběrového řízení lépe než Josef Klesal, který si dal jistě záležet? Asi ano, jinak by je přece komise musela taky vyřadit.

Najednou ale město probíhající soutěž ruší. Důvodem má být chyba, kvůli které není soutěž v souladu se zákonem. Proč si toho nikdo nevšiml dříve, ale až po námitce Josefa Klesala? Radnice pokračuje v nastolených zmatcích – omlouvá se těm, kteří se o koupaliště ucházeli, a vyzývá je, aby se přihlásili do soutěže znovu. Je otázkou, zda po téhle bláznivé kolotočové jízdě ještě někdo koupaliště bude vůbec chtít.

Více k tomuto tématu čtěte zde