Odpůrci Aleše Jelínka, pořádající petice, demonstrace i internetové stránky s výzvami k jeho odchodu, mohou jásat. Po dvou měsících od momentu, kdy tento muž jako nový zastupitel začal spolupracovat s komunisty, za což si vysloužil jak funkci starosty, tak i své vyloučení z politické strany Svobodní, která komunisty přímo nesnáší, byl z místa starosty zase odvolán.

Do křesla starostky se vrátila Zdeňka Hamousová, která město vedla celkem v klidu, bez emocí a větších problémů předchozí čtyři roky. U lidí postupně získala oblibu a s velkým náskokem vyhrála komunální volby.

Z tohoto pohledu je tedy nynější situace „normálnější" než v listopadu, kdy měsíc po volbách zastupitelé nepustili do funkce starosty úspěšnou političku, která získala od občanů nejvíc hlasů, a naopak zvolili kandidáta, který ze všech zastupitelů obdržel hlasů nejméně. I to byl jeden z důvodů a argumentů častých občanských protestů proti předchozímu vedení města.

Co už bylo méně normální, tím se mi zdál způsob, jakým k nynějším změnám došlo. Přes četné protesty lidí proti otevřené spolupráci vedení radnice s komunisty to nebyl žádný jiný zastupitel z koalice, který by „náhle prozřel", ale dosavadní dvouměsíční blok potopil Milan Pipal, člen KSČM. Přitom on byl tím, kdo podle mnohých informací předchozí těsnou koalici aktivně sám domlouval a režíroval potřebné kroky.

Osobně jsem byl hned v listopadu přesvědčen, že nepřirozená koalice s Alešem Jelínkem v čele města nemůže vydržet celé čtyři roky volebního období a že ji během pár měsíců někdo „shodí". Nečekal jsem ale, že by to byl zrovna někdo od komunistů. Myslel jsem, že si to časem „rozmyslí" spíš kdosi ze zastupitelů ČSSD nebo Svobodných.

Buď jak buď, křehká většina jediného hlasu nadále zůstává realitou a v žateckém zastupitelstvu to bude pořád vřít. Ve vedení města nemá nikdo nic jisté. V tom se situace nezměnila vůbec. Navíc jde o hlas člena KSČM, který si vše může kdykoli rozmyslet, případně odstoupit, být vystřídán náhradníkem a podobně.

Otázkou je i to, zda staronová starostka dokáže zopakovat své předchozí víceméně úspěšné působení na radnici a vypjatou situaci postupně zklidnit, jako se jí to podařilo minulé čtyři roky. Přece jen díky úspěchům a rostoucí popularitě jí teď přibyla nová úloha a povinnosti ještě i v Senátu, a teprve se uvidí, kolik času a energie jí bude zbývat na potřebnou práci v Žatci.

Sám bych se každopádně už přikláněl skutečně ke zklidnění emocí, ukončení hádek a vzájemných odplat a zahájení řešení věcných problémů ve prospěch města. Jako to jde už hezkou řádku let řekněme třeba v Podbořanech. To bych považoval za příjemnou změnu a za normální situaci.

Ale otázka zní i takto: co je vlastně v Žatci normální?