Zůstat na holičkách nemusí být úplně nepříjemné. Zvlášť kdyby šlo o společnost mladých sympatických usměvavých kadeřnic… No ale přiznávám, že zrovna takhle to tvůrci dávných úsloví zřejmě nemysleli.
O jaké holičky tedy jde? Fráze zůstat na holičkách, případně nechat někoho na holičkách, je češtinářsky velmi zajímavá. Už desítky let ji zkoumá řada jazykovědců, ale přesto se vůbec neshodují ve svých nálezech. Jedni mluví o holých zadničkách a dávají to do souvislosti s opuštěnými dívkami anebo takovými děvčaty, která dlouho nemohou najít přítele ani ženicha. Případně obecně u obou pohlaví se ztrátou majetku a rčením „zůstal jsem s holým zadkem“.
Druzí spatřují souvislost se slovem nikoli holý, ale hůl. A opět argumentují velmi podobným příslovím „zůstal jsem o žebrácké holi“.
S třetí hypotézou prý přišel už někdy před staletími sám Jan Amos Komenský. Spojována je s nepovedenými třešněmi, které bez dozrání spadnou na zem jen jako holé pecky, prý holičky. „K sezrání nepřijdou,“ píše prý Komenský ve svém dávném díle, což uvádí Michal Novotný v knížce Zákulisí slov. Jak je to doopravdy, nevím. Ale jisté je podle mě aspoň to, že takové třešně nepřijdou nejen k sezrání, ale ani k sežrání.
