Krize hospodářská, krize celospolečenská, krize, kam se podíváš. Všude je špatně. A z některých zpráv se mi zdá, že úplně nejhůř na tom jsou a úplně nejhorší jsou podnikatelé. Ti naši čeští, malí, prostě živnostníci.

Slýchám, jak jsou lakotní, jak chtějí každého ošulit, odřít nebo dokonce ožebračit. Na všem chtějí ti krizí zmítaní lidé vydělat a z lidí, na které zase doléhá krize, dostat co nejvíce peněz.

Nemyslím si to. A předložím důkaz.

V sobotu jsem se vydal nakupovat. Na seznamu tři věci. Mobilní telefon, květina a tričko. Jako první jsem zamířil pro tričko. Nebylo pro mne, a tak po odhadu velikosti a určení barvy jsem s ním zamířil k pokladně. Jaké bylo mé překvapení, když prodavačka ochotně a sama nabídla, že pokud pod stromečkem nebude, vymění ho. Žádný problém.

Příjemně naladěn jsem si to namířil do značkové prodejny telefonů, vlastní ji nadnárodní korporace. A ejhle, v sobotu dopoledne, před Vánoci, zavřeno. No nic, zamířil jsem do malého obchůdku českého podnikatele. Sice jsem si dvě stovky připlatil, ale ochota a vyčerpávající informace byly opět k nezaplacení.

A jako poslední přišla na řadu květina. Vybral jsem si žlutou (druh po mě nechtějte, znám jen tulipán a růži, a ty to nebyly). Chtěl jsem ji zabalit. Květinářka se mi ale omluvila, tuto v obchodě má prý dlouho, jen ji ve shonu nestačila odnést dozadu. Vyberte si jinou, ať vám dlouho vydrží, prohodila a usmála se. Ví, proč to udělala, díky jejím skvělým službám se vrátím, stejně jako ke všem výše uvedeným.

Není zase tak špatně.