„Každý rok je to pořád to samé. Startuje se už v říjnu. Především rádia začnou mlít první dlouhodobé předpovědi, podle nichž budou letos Vánoce na blátě. Pak přijde za tři týdny druhá zpráva a ta hlásí, že Vánoce budou na sněhu. Pořád dokola. Nemůže to být aspoň jednou nějak jinak?“

„A co bys jako chtěl? Vždyť lidi přece zajímá, jaké bude o svátcích počasí. Nebo myslíš, že ne?“

„Ale jo, ale nemusím to přece poslouchat den co den, dva měsíce v kuse, vždyť je to jak kolovrátek. A vůbec, mohli by také vymyslet něco jiného, nápaditého, vždyť umějí jen fráze na sněhu nebo na blátě.“

„Prosím tě, a jaké jiné by podle tebe mohly Vánoce ještě asi tak být? Snad ne na trávě? Nebo že by Maruška rovnou došla v lednu pod sníh pro jahody?“

Muži se napili piva ve svátečně vyzdobené hospůdce pod miniaturním umělým stromečkem a na chvíli přece jen zmlkli.

Vzápětí se od vedlejšího stolu ozval smích a mladý hlas: „Vánoce na trávě? Chlapi, to byste se divili…!“