Třeba školy. Školní výuka dětí je něco tak samozřejmého, že nikoho nenapadne, když není dítě zrovna nemocné, že by to mohlo být jinak. Šíření koronaviru ale ukázalo, že ano.

V okrese Louny ze dne na den zůstala doma desítka tisíc dětí. Na jak dlouho nikdo v tuto chvíli neví. Odhady hovoří o měsíci, možná to bude méně, možná déle. Většina dětí neplánované „prázdniny“ přijala s nadšením. Školy jim posílají učivo maily a přes sociální sítě, vyvěšují ho na své internetové stránky.

Někteří žáci si ho doma projdou poctivě, jiní tolik ne, stráví nad ním určitě kratší dobu než ve škole. „Paráda, více času na zábavu,“ shodne se mládež.

Pohled starších je ale jiný. Větší žáci se učí sami, menší děti, hlavně prvňáčci, potřebují pomoc rodičů. Ti to nemají v těchto dnech lehké. Musí zajistit jejich ranní a dopolední hlídání, nahradit jinak běžné školní stravování dětí, řeší co s nimi odpoledne. Nefungují družiny, zrušené jsou kroužky. Na rodiče, kteří po zaměstnání přijdou domů, čeká další práce – učení s dětmi. Ne žádných pár desítek minut jak při běžných domácích úkolech, ale pořádná porce učiva. Děti po celodenním nic nedělání, hraní, rozválené od televizí a počítačů se jen těžko soustředí.

Zatímco většině žáků se neplánované volno líbí, rodiče po pár dnech zjistili, jak škola chybí. A mnohem víc než třeba večerní kino, divadlo nebo hospoda.