Změny. V posledních měsících jich nejlepší česká motýlkářka Lucie Svěcená udělala dost a dost. Změna prostředí, trenéra… Co se ale u žatecké plavkyně nemění, je odhodlání. Odhodlání opět se podívat pod pět kruhů, znovu zažít atmosféru olympiády. Nejen o tom se rozpovídala v rozhovoru pro Deník.

Svěřila se, jak vzpomíná na Rio, jakou má motivaci do dalších bojů se světovou elitou. Prozradila také, jestli ráda vaří, zda zvládne guláš, nebo kolik má tetování a jak nejraději relaxuje.

Tokio. Co se vám vybaví při vyslovení jména hlavního města Japonska?
Můj další obrovský sen. Další olympiáda, která už je za dveřmi a já se budu moc snažit o ni bojovat.

Co pro vás znamená pět olympijských kruhů?
Úplně nejvíce. Olympiáda, asi jako pro každého sportovce, je nejvíce, čeho mohu dosáhnout a kvůli čemu obětuji všechno, aby se to povedlo.

Úplně všechno… Totálně…
Ano, rozhodně. Přece kvůli tomu jsem začínala. Nemám ráda, když dělám něco bez cíle, bez výsledku (říká velmi odhodlaně).

Asi si ani moc neumíme představit, kolik dřiny za letenkou na olympiádu je.
Člověk na sobě musí dřít z více stran. Nejen fyzicky, v trénincích, ale také stravu musí přizpůsobit, pracovat na psychice. Musíte obětovat všechen svůj volný čas, kamarády, užívání na dovolené a podobně. Musíte jít za svým cílem a věřit, že na to máte, že jste na správné cestě.

A ta tréninková dřina?
Tréninky jsou hodně zaměřené na disciplínu, ve které chci uspět, takže to někdy může být jednotvárnější, chce to hodně sil, odhodlání, psychického i fyzického. Někdy tréninky doplavu s brejličkami plných slz, bolí to, ale pak vám dojde, že to stojí za to, že jsem na správné cestě. Je to mnoho a mnoho kilometrů v bazénech, ale i další fyzická příprava. Hlavně vydržet a nevzdávat se, výsledky přijdou.

Od Ria, vaší první olympiády, to už jsou skoro tři roky.
Je šílené, jak to letí. To snad ani není možné, že už je to skoro tři roky.

Jak na Rio vzpomínáte?
Moc ráda. Je to nejvíc, co jsem zatím dokázala. Byla jsem na sebe hrdá, což o sobě často neříkám. Skvělé vzpomínky, plno zkušeností. Splněný dětský a sportovní sen, paráda, fantazie, obrovský úspěch. Je to pro mě teď i taková velká motivace, chci to prožít znovu a možná se i zlepšit. Když si na to vzpomenu, dává mi to hodně sil.

Tehdy jste si jako odměnu za olympiádu přála takový ne úplně tradiční dárek. Byl to guláš od maminky. Vzpomínám, že jste si po příletu z Ria dala čtyři knedlíky a moc vám chutnal. Bylo to vaše nejoblíbenější jídlo. Platí to pořád?
Už moc ne. Chutě se mi od té doby nějak změnily. Ani nevím, co je teď moje nej jídlo. Možná sushi. Na to jsem tedy teď dostala děsnou chuť (směje se).

A umíte sushi udělat?
Bohužel, ještě úplně ne.

A ten guláš?
Nějakou zdravější verzi bych zvládla.

Ono asi moc toho guláše v sezoně nesníte co?
No, to ne. Není to úplně lehké jídlo (směje se). Naposledy jsem ho měla tak před rokem a půl.

Vaříte ráda? Nebo se spíš rychle odbudete a vaříte z nutnosti?
Zamilovala jsem si pečení a poslední dobou se k tomu přidalo i vaření. Vařím ráda.

A dobře?
Snad. Nejhorší je vymyslet co, pak už to je fajn.

Oblíbené pití?
To nemám. Skoro pořád piji vodu z kohoutku.

A když můžete, třeba na oslavu nějakého velkého úspěchu, pivo nebo víno?
Podle nálady.

Byla jste ve finále evropského šampionátu, dvanáctá na světě, máte medaile z Evropy ze štafet, cenné kovy z evropských i světových juniorských mistrovství, mnoho národních rekordů a nespočet českých titulů. Přesto je pro vás olympiáda, kde jste dohmátla sedmadvacátá, váš zatím největší úspěch?
Rozhodně. Olympiádu řadím na první místo. Byli tam ti nejlepší a postupem času jsem ocenila i to 27. místo, je to krásné. Nic víc než olympiáda prostě není.

A když už jsme u toho hodnocení. Další pořadí?
Na druhé místo určitě řadím osmé místo na evropském šampionátu v Londýně, bronzové je dvanácté místo na mistrovství světa v Kanadě.

Jako vzpomínku na Rio máte také malé tetování s olympijským motivem.
Ano, je to tak.

Je jediné?
Zatím ano (usmívá se).

Po Tokiu přibude další?
Když se tam dostanu, tak určitě něco vymyslím.

S plaváním jste procestovala celý svět. Asii, Ameriku Jižní i Severní, celou Evropu. Které místo, samozřejmě kromě Čech, vám přirostlo k srdci? Kam vás to táhne, ráda by jste se tam zase podívala, až třeba skončíte se sportem?
Určitě Kanada. Byla jsem tam sice zatím jen jednou a v té největší zimě, ale strašně mě to tam okouzlilo. A to paradoxně zimu nesnáším. Takže tam se určitě jednou ráda vrátím.

Když jsme tohle téma nakousli. Přemýšlela jste někdy, co by jste dělala, kdyby nebylo plavání? Kdyby se vám v něm tolik nedařilo? Co by vás bavilo?
Moc ne. Ale určitě také něco kolem sportu. Výživovou poradkyni, trenérku. Uvidím, co mi dá škola.

Co studujete?
Management sportu.

Jak se to vlastně stalo, že Lucie Svěcená začala řádit v bazénech? Jak jste se k plavání dostala?
Začal s tím bratr. Dělala jsem mažoretky a tancování, šla jsem se na něj podívat a nějak mě ta voda zlákala. Řekla jsem taťkovi, že taky chci zkusit plavání a už jsem u toho zůstala.

A trochu vám to začalo jít.
Snad (usmívá se).

Do „velkého“ světa jste se vydala i doma. Ze Žatce a Lipence jste vyrazila do Prahy, kde teď trávíte většinu času.
Ano, loni na podzim jsem se přesunula do Prahy. Jsem tam teď většinu času. Takové domácké a přátelské, jako jsem to měla v Žatci, už to asi nikdy nebude, ale musím si zvyknout. V Praze je to úplně jiné, mám i více tréninků.

Změnila jste také trenéra.
Ano, dokonce dvakrát. Od září do ledna jsem v Praze měla jednoho, to nám ale úplně nevyšlo. Od poloviny února mám novou trenérku, jsem s ní maximálně spokojená, rozumíme si.

Ze Žatce jste ale vloni na podzim neodcházela kvůli nespokojenosti, je to tak? Šla jste do Prahy za většími tréninkovými možnostmi, také v Žatci už nebyl nikdo, s kým by jste na vaší úrovni mohla v bazénu měřit síly. I s trenérem Karlem Urbanem vám to klapalo.
Přesně tak. Chtělo to po dvanácti letech nějakou změnu. A také nějakou tréninkovou skupinu nebo někoho, s kým mohu plavat. V Žatci to bylo výborné, snad se teď posunu ještě dál.

Říkali jsme, že moc volného času nemáte. Když ale přece, jaké jsou vaše koníčky?
No, koníčky. To se asi tak nedá říct. Většinou teď volný čas trávím buď v kuchyni nebo s kamarády někde venku. Většinou podnikneme nějakou procházku. Jinak moc energie není.

Nejlepší relax Lucie Svěcené?
Nejlépe si odpočinu asi v posteli s nějakým filmem. A když je hezké počasí, tak buď někde v přírodě nebo v dobré kavárně.

Říká vám něco čas 58.54?
Ano, můj národní rekord na sto metrů motýl v dlouhém bazénu.

A 55.48?
To je světový rekord Sarah Sjöströmové. ale to je jediný blázen, který to plave tak hluboko. Většinou ty holky za ní mají kolem 56.5. Ale to je výjimečné.

Co chybí, aby jste se mu co nejvíce přiblížila? V čem vidíte své největší slabiny?
To se musím přiblížit, limit do Tokia je 57.9 (směje se). Musím přidat hlavně ve druhé padesátce.

Takže to je cíl pro příští olympijskou sezonu. A pro tu letošní?
Chci být hlavně spokojená s předvedenými výkony. A ráda bych dobře zaplavala na univerziádě. 

Lucie Svěcená
Jedenadvacetiletá plavkyně z Lipence na Žatecku vyhrála český šampionát dospělých již jako starší žákyně. Senzačně se probojovala na olympiádu v Riu 2016, kde dohmátla na 27. pozici. Mezi největší úspěchy dosavadní kariéry patří finále evropského šampionátu, nejlépe zatím byla na ME na 8. místě. Na MS je jejím maximem semifinále, vybojovala 12. pozici. Ve sbírce má také dvě stříbrné medaile z ME ve štafetách. Jako juniorka získala dvě stříbrné na ME a bronz na MS. Má mnoho českých titulů a národních rekordů.