Už zase můžete trénovat všichni z oddílu spolu. Co vám nejvíc chybělo? 
Všem chybělo jednoznačně to, že jsme nemohli být v partě. Řada členů našeho klubu chodí na tréninky i díky tomu, že tam mají své kamarády a kamarádky. Pro některé z nich je to hlavní motivační prvek celého tréninku. Bylo sice fajn, že trénovali individuálně, ale neměli přístup k řadě tréninkovým pomůckám, kterých je také zapotřebí. Ale mělo to i svá plus.  Najednou jsem totiž zjistil, že se člověk může více věnovat rodině, nemusí nikam spěchat. Vše se jaksi zpomalilo, zvolnilo bez nějakého stresu a „honění se“.

Jak ty individuální tréninky vypadaly?
Starším dětem jsem psal tréninky individuálně. Během „covid volna“ jsme  trénovali čtyřikrát až pětkrát týdně.  Tréninky dostávali všichni písemnou formou na zhruba 10 dní dopředu. Úvodní a závěrečná část tréninku je jasná, tu jim opakovat nemusím. A v hlavní části tréninkové jednotky jede každý dle své specializace. Sprinteři měli více kratších úseků, kratších kopců a více abecedy, vytrvalci měli více intervalových úseků a objemů. Záleželo také na věku a výkonnosti. S některými atlety jsem propojen přes aplikaci společné značky hodinek, takže tréninky se dobře kontrolovaly i z domova.

Udržely vaše tréninkové plány závodníky ve formě?
To se ukázalo už na prvním společném tréninku, který proběhl ve čtvrtek 7. května. Bylo snadné poznat, kdo trénoval poctivě a kdo ne. Ti, kteří netrénovali poctivě, se později i přiznali. Především ti starší atleti udělali další posun. Nejmladším atletům jsem nic nepsal, ti měli volnou ruku v pohybu během karantény. Pokud bych to měl zhodnotit celkově, tak vidím spíše úpadek ve formě, ale to se během čtyři až šesti týdnů společných tréninků určitě dožene.  


Jak vám vlastně koronavirové volno narušilo sezonu?
Zasáhlo nám do hlavní závodní části celého roku. My starší, kteří běháme v rámci zimního běžeckého poháru v Kadani, jsme si celkem zazávodili.  Jedná se o oblíbené závody, kam jezdí ze Žatce pravidelně několik desítek především dospělých závodníků. Stihla se halová sezóna, ale v březnu, kdy se měly rozjet přespolní běhy, se odběhal pouze „přespolák“ v Lounech. Dalších pět podobných závodů nám tak z kalendáře vypadlo. Některé z nich se přesunuly na podzim. Navíc volno zasáhlo i do části drahařské sezóny.

Jak se vyvíjí situace ohledně závodů?
Každý oddíl pořádající takovéto závody k tomu přistpoupil trochu jinak. Většina z nich své závody přesunula na podzim. Včetně naší Velké Žatecké, o jejímž termínu budeme ještě informovat, ale mělo by to být v září. Problémem je, že právě na podzim jsou už v kalendáři zařazeny tradiční závody. Zřejmě to povede k tomu, že se budou některé vzájemně krýt a účast atletů bude rozhozena do více závodů. Nejbližší závody by měly proběhnout v červnu.

Který závod absolvujete jako první?
První závod, který absolvujeme, bude právě u nás v Žatci 1. června od půl druhé. Bude to spíše komornější, jelikož se jedná o celorepublikovou akci pod záštitou Českého atletického svazu, která se jmenuje Spolu na startu. Po celé republice proběhne na více než 100 místech mítink pod tímto názvem. Bude se jednat o jakési společné opožděné odstartování letošní sezóny. Závodit budou dětské a mládežnické kategorie v základních disciplínách – sprint, skok daleký, vrh/hod, vytrvalostní trať.

Komornější účast bude právě proto, že akce je rozhozena do více místech republiky ve stejný den, takže u nás si zazávodí především mládež z oblasti Žatce a Loun. Už jsem kontaktoval Radovana Šabatu, předsedu ASK Elna Počerady.

Nemáte obavy z následné ekonomické krize?
Obavy z celkové budoucí ekonomické krize mám velké. I proto politickou situaci raději komentovat nebudu. Náš oddíl AK Žatec je dost závislý na dotaci od Města Žatec. Město nám finančně dost pomáhá a podporuje. Pokud bude tato spolupráce i nadále fungovat tak, jak funguje, tak budu spokojený a bez obav.

Co byste chtěli dokázat v tomto roce?
Záleží na tom, jaké závody proběhnou. Byl bych rád, kdybychom opět získali několik titulů krajských přeborníků jednotlivců a nějakou tu slušnou účast na Mistrovství České republiky. Já budu spokojen, když děti a mládež odmakají každý trénink a dají do něj vše beze zbytku.

Jak je náročné udržet krok s ostatními oddíly?  
Myslím si, že krok s okolními oddíly rozhodně držíme. Často vítězíme i v těch početně nejnabitějších kategoriích. Ale ne pokaždé je posvícení. Konkurence je. Nemohu říci, že veliká, protože ve srovnání s 80. a 90. lety je to nyní podstatně slabší.

Jaká je výkonnost závodníků vašeho oddílu v porovnání se zmiňovanými konkurenčnímu kluby?
Nejvíce závodů během sezony je věnováno právě přespolním běhům, což je drobná nevýhoda pro naše sprintery. Pokud bych měl porovnat výkonnost právě v těchto vytrvalostních bězích, tak jsem rád, že se na každém závodě objeví někdo z našeho klubu na předních místech. K nejčastějším oporám patří Nela Šípková, Filip Kalazi, Daniel Švec, Radek Vostřel, Luboš Krátký, Petr Kelner, Kateřina Vrábíková a další… Nejen tito zmiňovaní sem tam nějaký „přespolák“ vyhrají, což beru v konkurenci cca 20-40 soupeřů na startu jako úspěch.

Jakou se můžete pochlubit členskou základnou? 
Členská základna v současnosti tvoří přibližně 40 atletů. Máme tu děti od 9 let. Nejstarším je i přes 30 let, ti ale běhají individualně. Na společných trénincích je nejstarším zhruba 20 let. Nejpočetnější skupinou jsou 12leté děti. Zájem o sport je, ale ne každého naše tréninky baví, ne každému vyhovují. Někteří totiž záhy zjistí, že se nejedná o nějaký společný dýchánek, ale nelehkou dřinu. Ne každému sednou opakovaně běhané úseky v určité intenzitě s meziklusem, delší výběhy nebo opakovaně vybíhaný kopec.

Vy se blížíte ke čtyřicítce. Stále běháte závodně? 
Ano, pořád mě to moc baví. Už ale nezávodím na dráze, té jsem si v minulosti užil dost. Běhám za Bíinu hlavně přespolní běhy. Protože trénuji pětkrát týdně, tak se to snažím zhodnotit, snažím se absolvovat hodně závodů. Vůbec si neumím představit, že bych neběhal. Někdy běhám se zdejšími bývalými cyklisty. Kdybych nemohl kvůli zdraví v budoucnu běhat, tak bych jezdil na kole, protože to je pro mě moc krásná a oblíbená činnost. 

Jaké jsou vaše největší atletické úspěchy? 
Těžko říct. Byl jsem třetí na akademickém mistrovství republiky ve štafetě na 4x 400m. Několikrát jsem byl mezi šesti nejlepšími na MČR mládežnických kategorií.  Asi je ale pro mě významnější to, že jsem byl s Bílinou v 1. lize. Mám tenhle klub rád. 

Ondřej Holl