„Dakar se musí zažít. Můžeme si o něm vyprávět, ale pořád tam bude chybět ten třetí rozměr,“ říká v rozhovoru Robert Morávek.

Jak se automechanik z Černčic dostane do týmu Aleše Lopraise na nejprestižnější závod roku?
Mám kamaráda, pro kterého už jsem pár aut opravil, kluk, který se 30 let pohybuje v motosportu. Ten je právě členem posádky a dostal za úkol najít náhradu za elektrikáře, který jim vypadl. Bylo to, jako ve filmu. Měl jsem od něho dvě trika z dřívějšího Dakaru. Já si ho oblékl a on mi za půl hodiny volal, jestli by za mnou mohl přijet a něco důležitého probrat. Přijel a nabídl mi práci mechanika na Dakaru v Lopraisově týmu. Dali jsme si nějaký čas na rozmyšlenou a já na nabídku kývnul.

Zdroj: www.youtube.com

Absolvovali jste před Dakarem přípravné závody, nebo testování?
Přípravné závody jsme neabsolvovali, ale auto se testovalo v bývalém vojenském prostoru v Hodoníně a pak se na autě pracovalo ve Frenštátu. Vzhledem k vytížení Jirky Strosse, a vlastně všech členů týmu, byla příprava asi menší, než by bylo potřeba, ale Aleš Loprais je excelentní řidič. Ono řídit kamion, který jede sto čtyřicet, váží devět a půl tuny a má tisíc koní není úplně jednoduché. Celá posádka fungovala na jedničku s hvězdičkou. Pro mne to znamenalo seznámit se s autem, co je na čem závislé, co s čím koresponduje a jaké jsou možnosti, priority, vlastně se vším.

Jak náročná to byla práce? Přeci jen dnešně kamiony jsou plné elektroniky.
Ano, auta jsou prošpikována elektrikou a hlavně elektronikou, ale paradoxně ten dakarácký, má té elektroniky také spoustu, ale tady je hlavně proto, aby mechanikům a posádce pomohla s diagnostikou. Nejdůležitější je navigace a telematika. Je to technologie převzatá z formule 1, která zaznamenává, co se děje v motoru i zbytku auta zhruba 20x za vteřinu. Tato data pak slouží k diagnostice, úpravě nastavení a k prevenci. Analýzou lze předcházet poruše určitých komponentů a včas je vyměnit.

Lounská tenistka Karolína Plíšková si v semifinále poradila s Britkou Harriet Dartovou, kterou porazila dvakrát 6:3. Foto: twitter.com
Plíšková je po letech ve finále. Poslední překážkou v Kluži je domácí Bogdanová

Kdy se během závodu dostáváte do hry vy jako mechanici?
Ráno je zběžná kontrola, vyčistíme skla a někdy se kabina auto přeluxuje od písku. Posádka nastoupí a jde se na přejezd na start. Pak startují do etapy a z jejího cíle přejíždějí do bivaku. Mezitím my přejíždíme z jednoho bivaku do druhého. Tyto přejezdy bývaly od 300 do 600 km. My už jsme většinou na místě a čekáme na příjezd kamionu. Auto najede na plachtu. Při rychlém brífingu si řekneme, co je třeba udělat a dáváme se do práce. Mění se vzduchové a palivové filtr,komletní kontrola podvozku, pohonu. kontrola turbodmychadla, výměna jeho části se prováděla každý den. Několikrát bylo třeba i přesklívat čelní skla. Práce někdy končívala i ve čtyři ráno. Pak bylo nutné auto projet, dotankovat a znovu vše překontrolovat. Před posledními etapami jsme končili s prací v šest ráno. V osm se vstávalo a to už jsem si říkal, to už jsem zvažoval, jestli jít spát, ale každý čas spánku měl cenu. Ten dojem, který na vás Dakar udělá, ten zážitek ten přebije veškerou únavu.

Jak náročná byla obávaná dvoudenní etapa a co přinesl den volna?
Právě dvoudenní etapa, pro mechaniky zase až tak moc náročná nebyla, protože byl povolen pouze dvouhodinový servis. Byli jsme skvěle sehraná parta a měli jsme hotovo za hodinu čtyřicet minut. Paradoxně nejnáročnější byl volný den. Posádka odpočívá, ale my měníme nejvíce namáhané části náprav, tlumiče, převodovku řízení, olej v motoru (40 litrů), kontrolují se náplně v diferenciálu a další činnosti, které se běžně nedělají.

Automechanik Robert Morávek pracoval na letošním Dakaru.Automechanik Robert Morávek pracoval na letošním Dakaru.Zdroj: Jaroslav Tošner a archiv R. Morávka

Měli jste nějaký vážnější technický problém během závodu?
Klobouk dolů před lidmi, kteří to auto stavěli a velký díl patří štěstí, které jsme měli. Jak říká Dieter Bohlen z Modern Talking - Úspěch je závislý na kvalitní přípravě. A na tomhle autě se ta kvalitní příprava hodně promítla. V podstatě jsme žádný zásadní problém neměli. Nejvíce nás trápily časté defekty pneumatik, žádné píchlé ani proražené, prostě to ty gumy mechanicky nevydržely a vzorek se sloupl jako pomeranč. S tím nikdo nepočítal. Kdo měl víc defektů, než Loprais? (úsměv)

Jak se na trati pohybuje servisní tým?
Po trati vlastně ne, souběžně se závodním speciálem, ale po normálních cestách do dalšího bivaku. Náš tým měl čtyři auta. Dvě osobní a dva kamiony. Jedno osobní bylo pro tisk, druhé pak bylo transportní pro rychlé zařizování potřebných věcí. Jedna Tatra byla upravená jako dílna a druhá Tatra sloužila pro pohodlné nocování deseti lidí. Tým čítal 13 lidí: 3 tvoří posádku vozu (řidič, navigátor, palubní mechanik), 7 mechaniků, fyzioterepaut, fotograf a tatínek Aleše Lopraise. Když vidíte, kolik za některými jezdci stojí lidí, tak ten náš tým působí trochu úsměvně.

Ondřej Vrbka bubnuje na derby Pirátů s Ústím.
Strupčický univerzál září na více postech. Navíc to umí rozpálit na hokeji

Byli na Dakaru zástupci Kamazu?
Ačkoli nemohli jet, tak tam byli, o volný den nás přišli pozdravit, sledovali nás. Dokonce nám po etapovém vítězství přišla od nich zpráva, ve které psali, že nám drželi palce.

Jak jste vnímali konkurenci silných Holanďanů?
Věděli jsme, že jsou silní a patří k favoritům. Dokonce si nás natáčeli po dojezdu do cíle, kdy jsme měnili kolo a tak jsme se obávali protestu, ale nic z toho nebylo.

Sledovali vás při práci také komisaři FIA?
Měl jsem možnost mluvit nejen s komisaři, ale i se zástupci firmy, která se stará o roadbooky, to jsou elektronické navigační mapy. Jsou to neuvěřitelní profesionálové. Jejich vstřícnost mě až zarazila. Komisaři nás kontrolovali asi desetkrát z těch dvanácti etap. Měří a kontrolují, jestli ta konkrétní věc odpovídá pravidlům a předpisům.

Potkávali jste se s piloty velkých závodních týmů, a jak se k vám tyto hvězdy chovali?
Potkáte se tam se spoustou zajímavých lidí. Všichni jsou jedna velká parta. Je hezké, když vás pozdraví Sébastien Loeb, nebo za vámi přijde další legenda Násir al-Attija a řekne vám, že vám drží palce, protože máte skvěle postavené auto. Od něho to není fráze, ale víte, že ví, o čem mluví. Nejvíce na mne asi zapůsobilo, když jsem viděl, jakým způsobem naší zemi zapsal Karel Loprais. Všichni tam o něm mluví s obrovskou úctou. Tenkrát vznikala ne kamarádství, ale přátelství.

Lounská tenistka Karolína Plíšková vstoupila do nové sezony v oblíbeném Brisbane výborně, na úvod se dařilo i nyní v Kluži. Foto: www.tenisovysvet.cz.
VIDEO: Plíšková v Kluži smetla i Erraniovou a po roce si zahraje o finále

Jak je to s gentlemanstvím a pomocí „konkurence“ na trati?
Ve druhé polovině Dakaru jsme měli defekt. Kluci vyskákali ven, chystali nafukovací vaky pro zvednutí auta a zjistili, že mají ulomený kohoutek na napouštění vaků, kolem jel kamion Buggyry, zastavili a našim klukům pomohli a pak ještě vše pomohli uklidit. Kolikrát za vámi přijdou v depu od konkurence a řeknou - Jedeme za váma, tak pokud budete potřebovat, pomůžeme vám. A jiný vám nabídne spolupráci na trati, protože má jako vy jen jedno auto v závodu. Tam opravdu vládla solidarita a gentlemanství.

Je Dakar opravdu zážitek na celý život?
Rozhodně. Dakar se musí zažít. Můžeme si o něm vyprávět, ale pořád tam bude chybět ten třetí rozměr. Příjemné bylo, jak celá naše česká komunita spolu žila, jak jsme se povzbuzovali. Úžasné bylo, jak to vše prožívali Valtrové. Jarda Valtr mladší, který byl u nás jako navigátor, když sestoupil z podia, tak se s beduínem v náručí rozběl, přeskočil zábradlí k tátovi a beduína mu podal. Ten se neubránil slzám. To bylo hodně silný. Stejně tak přišel Valtr starší v bivaku za námi s tím, že když bude třeba, jede za námi a pomůže. Přece v tom svýho kluka nenechá.

Předseda Ligové fotbalové asociace Dušan Svoboda
Boj o český fotbal: Tendr na titulárního partnera, miliony pro kluby od UEFA

Měl jste na Dakaru kolegy z našeho regionu?
Právě palubní technik Jirka Stross, se kterým se znám a spolupracuji mě do týmu přizval, je z nedaleké Budyně a pak je tu Jirka Tomec, který bydlí v Telcích. Tel jel jako palubní mechanik s Buggyrou. S tím jsem se seznámil až tam, ačkoli žijeme kousek od sebe.

Kromě tvrdé práce a neskutečných zážitků máte i nějaký suvenýr?
Chtěl jsem si koupit malého beduína, ale nikde se neprodávají. Ani jako klíčenka. Je určen jen pro vítězné posádky. Stejně, jako hokejisté, kteří vyhrají Stanley Cup si předávají pohár, tak i mi si nyní předáváme sošku beduína s medailemi, abychom si je mohli užít.

No a co příští Dakar?
O účasti se zatím nemluví. Ale začali jsme se bavit o tom, co dál s autem. Už probíráme, kam je třeba se posunout a tak si myslím, že se mnou počítají. Už to, že jsem mohl jet a podílet se na úspěchu týmu byla pro mne obrovská odměna za práci, kterou odvádím, za ty desítky a stovky opravených aut.