Talentovaná lounská cyklistka Martina Mikulášková se vydala do Dánska, kde se zúčastnila mezinárodního závodu. Dokázala tam vybojovat 21. místo, přestože bojovala se staršími cyklistkami.

Jaký byl průběh závodů? Překvapilo vás něco?
Největším překvapením bylo, že v Dánsku můj kadetský ročník 93 přiřadili k juniorkám, tedy ročníkům 91 a 92. To bylo bohužel nepříjemné zjištění, protože jsem s sebou neměla časovkářský speciál, na kterém se časovky v zahraničí v této kategorii jezdí. V kategorii kadetek se v zahraničí používat nesmí.

To bylo určitě nepříjemné…
Ano a dále to byl převod, který jsem neměla připravený a byl tak v této kategorii o metr kratší. Díky tomu jsem se v úvodním prologu umístila na 27. místě ze čtyřiceti závodnic. Ani v první etapě jsem kvůli tomu nedokázala vydržet v hlavní skupině. Na další den jsme převody přizpůsobili a ve druhé časovce jsem pak poskočila, i přesto, že jako jediná jsem nejela na časovkářském kole, na 21. místo. Další etapy jsem si pak toto umístění udržela.

Jak náročné byly jednotlivé etapy?
Jezdily se etapy dlouhé kolem osmdesáti kilometrů.

Doma se jezdí stejně?
Ne, doma je to kolem čtyřiceti.

Jak jste dvojnásobný nárůst kilometrů zvládla?
Je pravda, že jsem byla připravená dobře, ale přesto jsem se musela hodně zmáčknout. Závodnice byly zkušené a starší o rok až o dva. Navíc jely většinou ve čtyřčlenných týmech, takže si v pelotonu mohly pomáhat.

Jak hodnotíte své umístění?
Najela jsem tam celkem 250 závodních kilometrů a jsem ráda, že v tak velké konkurenci evropských závodnic jsem dokázala zajet slušné umístění.

Proti soupeřkám kterých států jste závodila?
Dánsko, Německo, Holandsko, Finsko, Norsko, převážně šlo o juniorské reprezentační týmy. Tento závod byl ale hlavně o sbírání zkušeností a to se podařilo. Hlavně pohyb v pelotonu, kde došlo v posledním závodě k hromadnému pádu. Tomu se mi naštěstí podařilo vyhnout. Nasbírané zkušenosti chci zúročit v domácích i zahraničních závodech.

Děkuji za rozhovor.