Osmnáctá na světě, jedenáctá v Evropě, čtrnáctá, sedmnáctá a devatenáctá ve světových pohárech. V minulé sezoně se Lucie Záleská, pravidelná sběratelka medailí z ME i MS, vracela po těžkém zranění, a i když výsledky neměla vůbec špatné, jak sama přiznává, rokem se spíše protrápila. Blšanská dráhová cyklistka věří, že nová sezona a nový rok bude úplně jiný. Odpočinula si, provdala se a už se těší na boje o olympiádu, k letence jí chybí „přeskočit" dvě soupeřky ve světovém žebříčku. Přípravu na novou sezonu odstartovala „doma" na kritériu ve Výškově.

V minulých dnech jste kromě návratu k tréninku po odpočinku po náročné sezoně řešila také nějaký jiný dost důležitý krok. Slyšel jsem, že už se nejmenujete Záleská…
Ano, je to tak (směje se). Bylo to rychlé, ani jsme to moc neplánovali. Rychle jsme to zařídili a bylo to krásné (usmívá se).

Takže jak vás teď budeme vídat v popředí výsledkových listin? Jaké jméno máme hledat?
No snad to bude vepředu. Nové jméno, nový start. Jmenuji se teď Hochmann.

Zmínili jsme, že jste měla pár týdnu volna po náročné sezoně. Jak vidíte s odstupem času minulou sezonu?
Měla jsem dlouhé volno, více než měsíc. Potřebovala jsem to. Minulá sezona? Hrozná, nejraději bych na ní zapomněla. Ale jak se říká, jednou jsi nahoře, jednou dole.

Vracela jste se do světového pelotonu po zranění. Po roce bez kola a jen výčet… Jedenáctá na evropském šampionátu, osmnáctá na světě, čtrnáctá ve světovém poháru… To nejsou vůbec špatná umístění.
Čekala jsem více. Byla jsem loni hodně unavená. Hodně a hodně jsem závodila, objížděla i menší závody, málo trénovala a vím, že to bylo špatně. Jezdila jsem ze závodu na závod a tak pořád dokola.

Takže letos méně „menších" závodů a větší soustředění na světové poháry?
Určitě. Od října až do února jsem byla pořád mimo a stále na závodech a nebylo to dobré.

Po několika týdnech volna jste tedy s tréninkem teprve začala před pár dny a první závod jste absolvovala „doma" na kritériu ve Výškově. Jak se jelo?
Vůbec jsem nevěděla, jak na tom jsem a jak na tom jsou ostatní. Už od startu se jelo svižně, nakonec z toho bylo čtvrté místo. Ale říkám, byl to úplně první test, dlouho jsem nebyla na kole.

Jaký vás nyní čeká program?
Do konce června budu jezdit poháry na silnici. Mezitím soustředění ve Vídni a Harrachově a od července opět závody na dráze.

Vše směřujete ke světovým pohárům a olympiádě.
Olympiáda je velký sen.

Musíte se ale poprat s dost nespravedlivým systémem kvalifikace na olympiádu. Zatímco v Evropě je třeba dvacet top dráhařek, může jich kvůli přísným kvótám jet jen osm. Dívky z Afriky nebo Jižní Ameriky to mají o dost snazší, není tam taková konkurence.
Je to tak. Třeba Číňanka jen objíždí světové poháry a má jisté, že na olympiádu pojede.

Vy jste aktuálně v Evropě desátá, jede nejlepších osm. Na posun v žebříčku máte ještě sezonu. Rozdíly jsou minimální, odstupy po bodech. Stačí zajet hodně dobře jeden světový pohár?
Ano stačí, bodové rozestupy jsou minimální, ale bylo by super, kdyby se zadařilo na všech třech svěťákách.

Světové poháry jsou ale Jižní Amerika, Nový Zéland… Evropa žádná a v minulé sezoně jste se hodně trápila s aklimatizací. Je na to nějaký recept? Souvisí s tím, že se budete více soustředit právě na velké závody a nebudete objíždět tolik menších?
Recept je jezdit dříve na svěťáky a v klidu se aklimatizovat. Jenže je to otázka peněz. A ano, určitě nebudu plýtvat energií na menších závodech.

Děkuji za rozhovor.