Kotrmelec má větší ohlas než stříbro, směje se šťastný Nipl

Přesto, že čerstvě dvaadvacetiletý Vojtěch Nipl jezdí ještě posledním rokem mezi třiadvacítkáři, mezi takzvanými nadějemi, společně s osmnáctiletým Ťoupalíkem opanovali před pár dny republikový šampionát v cyklokrosu v kategorii elite. Mladé pušky kompletně vystřílely zkušené matadory v čele s Šimůnkem nebo Bínou. Přitom ještě několik dní před závodem ve Slaném lounský odchovanec Nipl, který se protrápil úvodem sezony, říkal: „Něco na mě leze, necítím se ve své kůži. Budu sám hodně překvapený, pokud zajedu ve Slaném dobrý výsledek." A ejhle, zajel, byl stříbrný.

close zoom_in Jste překvapený?
Určitě, hodně (směje se). Stříbro je paráda. V týdnu před mistrákem na mě něco lezlo, opravdu jsem se necítil dobře. Přitom ale forma a výkony byly dobré, potvrzoval to výsledek ze svěťáku v Zolderu a potvrdilo se to nakonec i ve Slaném. Nestalo se mi to poprvé. Někdy se to prostě tak stane, že nejste před závodem ve své kůži, ale samotný závod pak vyjde.

Málem ale bylo „vymalováno" už v prvním kole. Překážky běžně neskáčete na kole, ale běháte, ve Slaném jste se ale rozhodl je skákat. A dopadlo to ukázkovým kotrmelcem.
Ten kotrmelec má nakonec větší ohlas než stříbro (směje se). Vidělo ho dost lidí, i na internetu koluje. Naštěstí to dopadlo dobře, měl jsem velké štěstí, že se nic nestalo mě ani kolu a mohl jsem pokračovat.

Proč jste ale nezvolil tradiční běh přes překážky a riskoval v mistrovském závodě?
V poslední době jsem skákání překážek hodně trénoval a šlo mi to, neměl jsem problémy. Dá se na nich dost získat a každý metr se soupeřům těžce sjíždí. A když jsem si zkoušel překážky ve Slaném, skákal jsem bez problémů, při rozjíždění jsem je v pohodě dával. Před závodem se ale trať hodně rozbahnila, byla hodně rozježděná a já neměl dostatečnou rychlost. Takže to skončilo kotrmelcem. Pak už jsem si to raději rozmyslel a běhal (usmívá se).

Rychle jste se ale oklepal a bylo vidět, že na mistrovský závod jste se dobře vyspal. Tahal jste špičku, pokoušel se soupeře utahat.
Ano, jelo se mi dobře. Hned, jak jsem na startu šlápl do pedálů, cítil jsem, že to tam je.

Až do předposledního kola jste bojoval o titul s mladičkým Adamem Ťoupalíkem. Ten vám nakonec ujel při výměně kola. Nebyla trochu chyba zajíždět v této situaci do depa a zdržovat se výměnou kola?
Máte pravdu, tam se to rozhodlo. Měl jsem ale kolo hodně zablácené, měl jsem dost obavy, aby v závěru fungovalo, musel jsem měnit. Ale nečekal jsem, že mi Adam tolik ujede, myslel jsem, že ho ještě sjedu. Jak si ale všiml, že měním, nasadil neskutečné tempo, snad světelnou rychlost, a ujel mi. Nečekal jsem, že bude mít ještě tolik sil. Kolo a půl před koncem se s tím už bohužel nedalo nic dělat, udělal si velký náskok.

Aktuálně trénujete na závěr sezony na Mallorce. Čeká vás ještě světový pohár v Hoogerheide a hlavně mistrovství světa doma v Táboře. S čím budete spokojený?
Ano, na Mallorce teď musím kvalitně potrénovat. Nerad tipuji, ale v Táboře budeme mít výhodu domácí trati, poženou nás fanoušci, navíc trať v Táboře mi sedí, vždy jsem tam zajížděl dobré výsledky. Chci bojovat o co nejlepší umístění, snad současná forma vydrží, spokojený budu s umístěním do pátého místa. A když se zadaří, třeba se to povede i víc (směje se).

Děkuji za rozhovor.