Letošní sezonu, s výjimkou národního šampionátu, kde překvapivě získala zlato, může Martina Mikulášková označit jako trápení. Dvacáté šesté místo na světovém mistrovství v belgickém Zolderu bere jako výzvu do příští sezony. „Chci znovu bojovat se špičkou," říká.
Šestadvacáté místo. S tím asi nemůžete být spokojená.
To určitě ne (říká rozhodně). Doufala jsem, že při současné výkonnosti, která bohužel není ideální, bych mohla být do dvacátého místa. Ale bylo to tentokrát v Zolderu hodně těžké, silové. Neměla jsem na to. Asi kdyby nepršelo, do dvacítky bych byla. Ale jak pršelo, tak trať byla hodně těžká, silová a mě rychle docházely síly.
V sezoně vás trápí starty. Tentokrát jste se ale na chvilku objevila celkem vepředu, pak jste ale opět šla dozadu. Jestli jsem dobře viděl, někdo před vámi spadl.
Na to, jaké mám špatné starty, si myslím, že jsem v Zolderu odstartovala celkem dobře. Ale jak říkáte, v první točivé zatáčce někdo spadl. Zkoušela jsem seskočit, jít dopředu, ale tam se zase navalili lidi z druhé strany. Nepodařilo se mi dostat dopředu, byla jsem tam, kde jsem byla. Nic jsem na tom nevydělala, ale ani neprodělala.
Pak jste se pohybovala kolem dvacáté pozice, ale dvě kola před koncem jste začala „couvat". Nejdříve na 22. pozici, pak na 25., nakonec až na 26. místo.
Rychle mi docházely síly. Měla jsem v poslední době problémy s úponem, nemohla jsem chodit běhat a myslím si, že to bylo znát. Takže ano, spíš jsem couvala (říká zklamaně).
Trať byla tentokrát hodně těžká. Síly byly potřeba.
Ano. Jak bylo mokro, bylo to hodně těžké. Na trati byl třeba jeden velmi prudký písčitý výběh, který se na tréninku ještě dal jezdit, ale při závodě se to celé běželo. Byl hodně náročný a mě teda totálně nechutnal. Síly mi chyběly, kdybych mohla chodit běhat, mohlo to být lepší. Jak jsem klesala od dvacítky do pětadvacítky, tak všechny holky mě předběhly právě v tom výběhu.
close
zoom_in
Trápení, trápení, trápení. Dala by se tak označit právě končící sezona? V té minulé jste bojovala v první světové desítce, ve světovém poháru jste dokázala dojet šestá, osmá, dvakrát desátá. V té končící nejlépe sedmnáctá ve světovém kolotoči, další umístění ale byly ještě horší, třeba i ve čtvrté nebo páté desítce. Byla jste hodně vzadu.
Ano, je to bohužel pravda. Bylo to také tím, že jsem nastoupila do sezony později kvůli škole, měla jsem tam nějaké povinnosti. A hlavně moje léto nebylo takové, jaké by mělo být a jaké by si trenér představoval. Měla jsem pak velké tréninkové manko, neměla jsem najeto a bylo to hodně znát celou sezonu, bohužel. Ale věřím, že příští sezona už zase bude jiná, daleko lepší, chci na tom zapracovat.
Takže příští sezonu plánujete návrat do první světové desítky?
Doufám. Přála bych si to. Budu na tom pracovat (říká rozhodně).
Výjimkou v sezoně byl národní šampionát v Kolíně. Tam jste byla zlatá, porazila jste i velkou favoritku Havlíkovou.
V Kolíně to byl skvělý závod. Alespoň tam to vyšlo. Soustředila jsem se na mistrák. Měla jsem ohromnou radost z výhry, všechno se sešlo a bylo z toho zlato.
Dlouho jste se tam střídala s Pavlou Havlíkovou vepředu, nakonec jste zaútočila v písku a slavila zlato.
Ano, jelo mi to tam, trenér na mě křikl, ať to zkusím v písku, nastoupila jsem a odskočila. Pavla pak spadla a já už náskok udržela.
Přestupujete teď z lounského oddílu do Tábora, kde by měli pro vás do budoucna připravit špičkové podmínky. Vaše spolupráce s lounským trenérem Chrobákem ale nekončí. Mám pravdu?
Ano. Určitě naše spolupráce nekončí. Určitě zůstane mým trenérem, jsme domluvení. A doufám, že bude mým trenérem pořád. Chtěla bych trenérovi moc poděkovat.
Děkuji za rozhovor.
